Našrot

Kořeny jsou hluboko v osmdesátých létech, kdy existovaly v Havlíčkově Brodě nezávisle na sobě tři undregroundové kapely: Křečový žíly, Gumovej knedlík a Maama. My, co jsme později zakládali Našrot, jsme se v roce 1985 setkali v kapele Křečový žíly, pak následovala nějaká ta vojna. Na jaře roku 1988 jsme seděli s basákem v hotelu Černý orel a já mu řekl, že zakládám skupinu Šrot, která bude hrát velice drsný, rychlý a krátký skladby. Souhlasil a pronesl přípitek: "Beru to, ale dneska se zmrtvíme na..., na..., našrot", a už tam bylo spojení těch slov. Pak jsme počkali na bubeníka, který byl ještě na vojně a založili jsme Našrot. Zpočátku jsme byli známí tím, že jsme takový spolek ochlastů. Měli jsme pár koncertů, které zpravidla končily fiaskem, protože ten alkohol nás mohutně provázel. V roce 1989 se nám povedl koncert na Punk Edenu (20 punkových a hardcorových kapel), právě tam jsme získali nějaké kontakty a díky tomu jsme po listopadu 89 natočili tři písničky na ten příšerný monitorský sampler. U Monitoru nám pak ještě vyšlo o rok později album Destructive Tour. To byla čistě hardcorová deska, krátké, rychlé skladby v češtině.

Druhá deska je v angličtině, proč?

To vzniklo v okamžiku, kdy vyšla první deska a my jsme dělali nové věci. To se vždycky na nějaký podklad zpívá takovou tou svahilštinou, jak to nazval pan Kocáb. Docela se nám to líbilo, tak jsem k tomu napsal anglický text. Zkoušeli jsme to, sedělo to tam, a protože si neděláme s ničím hlavu, udělali jsme celý program v angličtině. Vzniklo asi deset skladeb a už se měla natáčet druhá deska.

A nenatáčela se snad?

Musím se přiznat, že kašleme na spoustu věcí a organizace byla jednou z nich. Já měl krizi a nestíhal jsem hrát a zpívat, proto jsme vzali nového kytaristu Tomáše "Ceemeka" Hájka. Deska se měla dokonce nahrávat ve Švýcarsku, ale dlouho se nic nedělo a my na to kašlali. Teprve po roce jsme se rozhodli ji vydat. Přijeli jsme do studia v Hostivaři za Zdeňkem Šikýřem, a ten se nás zeptal: "Točíte pět dní, kolik máte písniček tři nebo čtyři?". My jsme řekli šestnáct a on padl do kolen, že se to nedá stihnout. Stihlo se to. Natočili jsme písničky a přemýšleli u koho je vydat. Protože jsme líná kapela, hledali jsme firmu, která se o nás postará. Zašel jsem do Popronu, dal jim nahrávky ale nic jsme od toho nečekali. Ale kupodivu to Popron vzal a vydal to. Proč se deska jmenuje Brain Investigator (zkoumač mozků)? To je podle poslední skladby, kde jsou v textu odkazy na písně předcházející, ve kterých se zpívá o lidských mindrácích, problémech, průšvizích a věcech kolem nás. Brain Investigator (to je ten chlápek na obalu desky, co ho namaloval Ivan Mraček, liberecký bohém a můj kamarád) čili zkoumač mozků ví, že duše je neuchopitelná, tak to bere přes mozky, snaží se prostě dopátrat příčin všech průšvihů v lidském mozku.

Na desce je jedna skladba převzatá od Doors, co vás k tomu vedlo?

Ten nápad vznikl před rokem a půl, když jsme jeli na koncert do Rakouska. V autě nebyly jiný kazety než Led Zeppelin, Doors a Who. Bili jsme si to do hlav a pak jsme řekli, že tahle skladba je dobrá a budeme jí hrát jako cover. Akorát jsme se snažili přiblížit ji tomu dnešnímu soundu.

Jak se vám koncertovalo v zahraničí?

Skvěle, my jsme hráli ještě starý program, kde jsou písničky v češtině. Jim je jedno, jaký hraješ styl, jsou naprosto tolerantní. Protože je tam poměrně drahý vstupný do klubů, jdou si muziku skutečně poslechnout. Nutí tě to hrát na stopadesát procent a vydat ze sebe všechno. My jsme na tohle zvyklí, tak nám to nedělalo problémy a lidi to vzali skvěle.