Rozhovor o Našrot v časopisU "BIG BENG duben 1998

SILNÁ SLUPKA, POZITIVNÍ JÁDRO

"Ta nová deska je pro mě už minulost. Mám ji doma hozenou v koutě, protože už máme hotovejch dalších pár věcí, který mě baví víc,..." dostal se na chvíli zpěvák Petr "Hraboš" Hrabalik k aktuálnímu disku svých Našrot, aby jen tak mimoděk ukotvil můj letitý dojem z něj. Ten dojem, že žije naplno, a pokud to vůbec lze, má tenhle chlapík energii na dva životy, které je schopen prožívat souběžně. Každý jiný a přitom oba tak stejné. Však se minulý měsíc při Big Beng! párty v libereckém Goletu rozdal jako za časů vstupování Našrotu na scénu. V pražském Rock Café, kde jsme minulou středu seděli, ale sklízel únavu po minulé noci. Zapálil si cigaretu, po fajnšmekrovsku prolil hrdlem ranní čaj a vyprávěl o životě.

...Na druhou stranu si myslím, že skladby na desku nemůžou být hotový za tři měsíce. Každá písnička musí zrát. Pamatuju si, když jsme měli na minulé desce "Cornered Animal" skladbu "The Prisoner", hráli jsme ji rok a půl a pořád pro nás byla zajímavá. Po čase se nám ale znelíbila, a tak jsme udělali novou verzi, která byla podle nás lepší a proto šla na desku.

Bylo to tak i u nové desky?

Když si odmyslím, že některý písničky jsou jemně pozměněný oproti tomu, jak vypadaly na začátku, napadá mě "Us And Them". Jednou prostě přišel Ceemek zkouřenej z baru a začal něco pižlat. Nevěděli jsme, co s tím, ale skladba uzrála, dali jsme ji formu, upravili postupně některý pasáže a vznikla, myslím, docela zajímavá věc.

Mám dojem, že právě Us And Them je typická pro tvé textařské dělení světa na "my" a "oni"...

Deska je o devadesátejch letech, ve kterých se dějou nejrůznější věci. Našrot si nemůže při svých zkušenostech a letitosti dovolit stát v pozici mluvčích mladý generace. Spíš to dění komentujeme, protože čím dál agresivnější konflikty dnešní doby si to zaslouží.

Kdo jsou "my" a kdo jsou "oni"?

To je právě ono. Myslím, že vzhledem ke svému věku bych měl být v pozici skupiny "oni", tedy generace, která je na vrcholu, která sedí na těch nejlepších postech, která je u Moci. Jenomže když si vezmu poslední věci, který se projednávaj v parlamentu a když vidím, jak mladý poslanci zdvihaj ruku pro zákony který útočej na svobodu lidí, tak vím, že s těma pokrytcema nemůžu jít v řadě. Když bych měl vybrat jedny "oni" za všechny - tak třeba KDU-ČSL, což je strana plná zloby, netolerance a nenávisti a pokud budu mít možnost, udělám všechno pro to, aby se nedostala do parlamentu. Komunisti a republikáni, jsou taky bastardi, ale jejich program je průhlednej a víš o co jde, ale KDU-ČSL je jako chobotnice, jako mafie, který jde jen o vlastní prospěch a udržení se u Moci.

Mám tomu rozumět tak, že "oni" jsou především politická garnitura? Co třeba média, bankéři, tuneláři...

To spolu přece úzce souvisí. Existuje generace, která postupně uzrává, a když se dostane do určitejch let, obsadí pozice "oni". Najednou jde proti tomu, co dělala dřív. To je zákonitý proces a vždycky je konfliktní. Když někdo říká, že se za svých mladých let bavil jinak, než se baví mládež teď, je to nesmysl. Tím jak se mění technologie, mění se jen forma zábavy, obsah je stejnej. Jenomže pak přichází horší věc a tou je věk. Ten je tím hlavním důvodem změny myšlení. Je to prostě závist na mladý lidi. Ti, kteří se dostávaj do fáze "oni", už prostě nemůžou. Potřebujou začít vydělávatĺ peníze a sny jdou stranou. Je to směšný.

Je to přirozený proces?

Je to přirozený proces v zemích, kde existuje "morální kodex". Právě ten totiž nutí lidi k tomu, aby se takhle chovali, aby byli angažovaní a aby si budovali tzv. společenské postavení. Nemůžu ale říct, že se nestane to, že až mi dojde energie, nezačnu se chovat stejně. Ty tlaky okolí jsou vždycky obrovský. Na druhou stranu Townshend řekl: "Je lepší se vypálit, než umřít pomalu". Takhle třeba skončili Padrůněk nebo Kalandra.

Jaký konec čeká tebe?

Kdybys viděl, co jsem včera vyváděl ve vinárně, tak nevím. Myslím, že shořím, přesněji, že zhynu. Co mám dělat?

Na všech čtyřech deskách Našrotu je patrné, že texty i muzika jsou o svobodě. Co konkrétně pro tebe slůvko "svoboda" znamená?

Myslím si, že člověk by měl mít ve svym životě jenom jednu povinnost, a sice povinnost sám k sobě. Když to vezmu ze společenskýho hlediska, je jasný, že společnost, do který se narodíš, si nevybereš. Ale musíš v ní žít. V rámci toho bys měl dodržovat určitý body, který bys měl zachovávat, abys ve společnosti přežil. Ovšem zároveň nesmí ona na tebe vytvářet tlak, kterej by tě omezoval. U nás teď ten tlak cítím.

Tvoje texty jsou komentář, nepřinášej řešení. Má podle tebe, dnes ještě smysl proti morálnímu kodexu společnosti revoltovat?

Revoltovat se musí pořád, protože jinak by svět shnil. Někdo před časem řekl, že je nešťastnej z toho, že se v devadesátejch letech nevytvořil žádnej osobitej hudební proud, jakým u nás byly třeba v šedesátých letech skupiny jako Matadors, v sedmdesátých Etc a spol, a v osmdesátejch letech česká nová vlna. Jenomže všechny provokující umělecký (tedy nejen hudební) proudy, můžou, podle mě, vzniknout v období stagnace, v období, kdy se v podstatě nic neděje, kdy společnost je zatuchlá a nehybná. Devadesátý léta jsou ale strašně rychlá jízda, takže na to není vlastně čas.

Mám dojem, že devadesátá léta je období pro osobnosti, nikoliv pro umělecké proudy.

Dneska jsou žádaný osobnosti, sou vnucovaný lidem všema cestama. Desku běžně vydá herečka nebo politik a můžou to bejt (a většinou taky jsou) totální sračky, ale prodá se to. Lidi nejdou po kvalitě, ale po tom, co jim média narvou do hlav. A kromě toho se mění vztah k informacím, kterých je všude strašná spousta. Protože jsou volně dostupný, lidi jsou jimi zahlceni a tím pádem patřičně zmateni.

Ty jsi se ale nikdy netajil tím, že vnímáš paralelu mezi léty devadesátými a šedesátými.

To je pravda. V šedesátých letech přišlo něco novýho - třeba jen v designu. Když se podívám na lidi z konce šedesátejch let a na současníky, mám dojem, že designově jsou si velice podobní. Když se podíváš na lidi z padesátých let, vypadají jinak. V šedesátých letech navíc vzniklo obrovský hnutí rockový muziky, který proměnilo doslova celej kulturní svět. Lidi začali žít trochu jinak, jinak nahlížet na svět a společnost. V sedmdesátých a hlavně v osmdesátých letech to trošku spalo a vlastně až teď, v tom obrovskym tempu změn, přichází situace podobná té v šedesátejch letech. Jsou tu jiný fenomény, elektronická hudba, internet, opětný průlom látek, který způsobujou změněný stavy vědomí...

Proč tahle situace nastává právě v devadesátých letech?

Svádí k tomu i třeba konec milénia. Možná je to o tom, že se řítíme do záhuby, že to chceme do novýho tisíciletí napálit naplno. Může to být ale i v tom, že se uvolnily bloky, vzduchem začaly lítat miliardy informací, který lze nyní již uchopit. Navíc po revoluci neexistuje fenomén nepřítele společnosti. Taky je tu stejně silnej, tak jako v šedesátých letech, ten mezigenerační konflikt. Děcka prostě chtěji žít jinak než jejich rodiče. Jsou daleko vyspělejší i díky tomu, že se na ně valí právě ta informační smršť.

Opravdu si myslíš, že se řítíme do záhuby?

Průšvih je v tom, že člověk ve svý namyšlenosti nastartoval jakýsi "pokrok", teď ale zjišťuje, že ho nejenom nemůže ukočírovat, ale i zastavit. Jsou tu obrovský ekologický katastrofy, neustále se zvětšuje rozdíl mezi bohatým severem a chudým jihem, myslím dokonce, že Afriku už všichni dávno odepsali. Viděl jsem taky film "Freejack", kterej byl o tom, že zmizela střední třída, moc si drželo pár lidí, elita, obklopená armádou a zbytek byl plebs. K tomuhle modelu to evidentně spěje.

A řešení?

Spousta lidí se teď obrací na duchovní cestu a snaží se najít řešení v sobě. To je strašně důležitý, protože pokud jich bude hodně, tak je šance, že se jejich duchovní linka někde propojí. Zatím je těch lidí ale strašně málo. V malym měřítku je takový řešení vidět na koncertech . Třeba Trutnov je evidentní. Když hraješ, svlíkáš se do naha, odhaluješ se, odhazuješ obrovský kusy společenský špíny, která na tobě ulpěla a zároveň vydáváš spoustu energie. Pokud se podaří nějak uchopit tvojí energii a energii lidí před tebou, kteří jí taky vydávaj, a vystřelit jí určitým směrem, to bys koukal jaká by to byla síla. Jako laser.

Je energie na koncertech Našrotu pozitivní?

V Liberci, kde jsme nedávno hráli na Big Beng! party, mám kamaráda, kterej tuhle muziku vůbec neposlouchá. Po koncertě jsme seděli v hospodě a on my říká: "Ty vole, já se zaposlouchal do toho vašeho rámusu, a nakonec jsem zjistil, že to je hodně pozitivní muzika." On prostě sundal tu slupku a nechal na sebe působit to jádro.

© 2021 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.