1989 | reedice 2016
PHR Records
12'' LP (16 skladeb)
hardcore punk
Jejich prvotní idejí byl takzvaný „vagabundismus“, což znamenalo na všechno a na všechny kašlat, chlastat a dělat kravál. Krátce po převratu sebe komentovali takto: „Nejsme žádní punks. Máme rádi hlučnou hudbu. Líbí se nám, když basa dělá vrrrr, bicí trrrr a kytara kchrrrr. Působí nám to opravdu velkou radost. My jsme vlastně taková veselá radostná kapela.“
Havlíčkobrodský Našrot vznikl roku 1988, kdy předešlé zkušenosti jeho členů z undergroundových spolků Maama, Gumovej knedlík a Křečový žíly přerostly v podobně syrový, ale prvořadě mnohem tvrdší a rychlejší hardcore punk, díky hraní po hospodách zvaný pub core. Jediné demo ze září 1989 přineslo zvukově hrubou palbu, která hned na úvod udeřila legendární větou: „Jedly, pily, hodovaly, a pak si to udělaly vokurkou a tyčí – byly úplně našrot!!!“
Nejen vstupní krátká vypalovačka Našrot, ale i hitovky Hodnej kluk a Sexy story či tempově proměnlivá strhující perla Král je mrtev, ať žije král patří k naprosto nezapomenutelným songům, jimž dobře sekundují Anarchy in the C.S., Spravedlnost, dvojí štěk Koziáš, šíleným skřekem gradující zběsilost Nemám už naději či naopak pomalejší, rozsáhlejší a ještě předchozí působiště pamatující Hnijící královna. Tedy přesně ty kousky, jež v roce 1991 byly nahrány také na fiktivně živý, ale reálně studiový albový debut Destructive Tour.
Svými slovy výborně dotvořil to, co tehdy ze souboru vyvěralo, tedy punková nesvázanost, jenže zároveň i nesvázanost punkem
Naopak v jejich stínu najdeme později nikde nevydané věci, mezi nimiž však stojí za pozornost hudebně se silně vymykající Princip zrcadla, pomocí kterého můžeme pozorovat věci postavený na hlavu, působící coby zřetelná ozvěna starého českého undergroundu.
Inteligentně textující Hraboš už tehdy naznačil mnohé z toho, co o pár let později zúročil skrze svou poezii, prózu, cestopisy a vůbec vše psané, ať už se tak dělo ve „Viděno Sudem“, „Mimo Sud“ nebo jinak. Především však svými slovy výborně dotvořil to, co tehdy ze souboru vyvěralo, tedy punková nesvázanost, jenže zároveň i nesvázanost punkem, a v dlouhodobém pohledu bylo sice jen poměrně krátkou, ale zároveň historicky nejvýznamnější zastávkou.
Ta pozdější, tedy crossoverová, funky či rapem protkaná a následně world music obohacená tvorba není vůbec špatná a zvláště na některých albech působí velmi dobře, žel fungování kapely po roce 2000 se jeví čím dál smutnějším příběhem. Už dlouho žádné nové album, snad až příliš akustických záznamů, případně koncerty postavené na písních, jež málokdo touží slyšet, a ignorující ty, které by mnozí slyšeli daleko raději. Tedy právě ony z tohoto dema.