Recenze koncertu "10. LET NAŠROT" V ROXY (listopad 1998)

Když se nekomerční rocková kapela dožije ve zdraví požehnaných deseti let, pak je to pádný důvod k oslavě. A to k pořádné. Tím spíš, jedná-li se (a ono se o ně v tomto případě opravdu jedná) o havlíčkobrodské Našrot. Hardcorová partička, která za svou existenci prošla tu menšími, tu zase většími skandály, se tedy v těchto dnech dožívá významného jubilea. Při této nesporně slavnostní příležitosti neponechala nic náhodě a uspořádala v pražském rockovém klubu Roxy výroční koncert, na který si nezapomněla přizvat spřátelené kapely. Do solidně zaplněného sálu spustili jako první Gnu, kteří svým nepříliš nápaditým pojetím hardcoru příliš vzruchu nevyvolali. Na druhou stranu je pravda, že by se v českých luzích a hájích našlo dost kapel stejného zaměření, které jsou kvalitativně o několik tříd níž, než právě čertíci z Gnu.

Plexis přinesli starý dobrý punk rock. Jedna vypalovačka střídala druhou a Petr Hošek se svou novou image, červeným přelivem, řádil jako tajfun a byl zkrátka k neudržení. Plexis už dlouhá léta hrají stále stejnou punkovou písničku, což je jeden z mnoha důvodů, proč jsou Hošek a spol. sympatičtí. Vypalovačku Televize (například) zná dnes už každé pubescentní dítě, kterému aspoň něco říká pojem punk. Zazněla i Jsem zhulenej a k velké radosti publika klipová novinka To, která díky své jednoduchosti (nemyšleno v žádném případě pejorativně) a přímočarosti rozdovádí snad i hluchého. Plexis odehráli výborný blok, což se ovšem nedá v plné míře říct o zvuku, který místy rval nejen uši.

Našrot a zejména Hraboš, zpívající se zápalem a feelingem, byli ve výtečné formě, o čemž svědčil dokonalý kotel, který se s příchodem kapely bleskurychle utvořil pod pódiem. Našinec si přišel opravdu na své: zazněly totiž všechny možné skladby od prvního až do posledního alba, včetně těch z mé oblíbené desky Cornered Animal (1996). Znovu se mi potvrdilo, že Našrot jsou stoprocentně živou kapelou. Nasazení bylo naprosto stoprocentní a energie tak hustá, že by se dala krájet. Na závěr, jako ostatně už tradičně, zahráli Hendrixovu Purple Haze, kterou hrají na koncertech už tři roky.

Hrádek, člen Slut, se před vystoupením svěřil, že kvitují možnost přispět k oslavě kamarádů z Našrot, protože to jsou pohodoví lidé. A přesně taková byla i závěrečná tečka v podobě Slut, pohodová. Rozmanitá hardcorová kolekce se postarala o důstojný konec jednoho vydařeného večera, kdy se slavilo ještě dlouho po skončení koncertu.
Tak, Hraboši, už se těším na vaše dvacáté výročí.

© 2021 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.