Našrot - článek pro ženský (haha) magazín Xantipa 12/1998

Kompilace s názvem Rebélie zachytila na jaře roku 1990 výsek z bohaté české punkové scény. S trochou nadsázky lze říci, že zachytila pomyslnou špičku domácích "květin v popelnici" (Album Řekni, kde ty kytky jsou?, které před pouhými osmi lety platilo za mezník, je dnes už úspěšně zapomenuto). Polovina sestav zde zachycených neexistuje. Zbylé fungují dál: Plexis si však musel projít obdobím několikaleté klinické smrti a Tři sestry zaujaly čestné místo ve výkladní skříni největších šamanů českého gramotrhu, firmy Monitor EMI. Jediní, kdo přežili, navíc v sestavě jen mírně obměněné, je kapela NAŠROT.

Na Rebélii působili trochu paradoxně. Snad po žádné období své existence, ani v předchozích inkarnacích nebyli NAŠROT čistě punkovou skupinou. Hudební peripetie tria, posléze čtveřice z Havlíčkova Brodu, více než co jiného opisují dobové metamorfózy říznější a energičtější odnože punku, totiž hardcore. Zkratkovitě podaná "skrytá léta" skupiny v husákovském bezčasí osmdesátých let: Havlíčkobrodské silně podzemní formace KŘEČOVÝ ŽÍLY a GUMOVEJ KNEDLÍK plus happeningové sdružení MAAMA (vše v rozmezí let 1981-86) byly teritorii, na nichž se pohybovala budoucí základní sestava Našrotu, tedy zpěvák a kytarista Hraboš, baskytarista Martha a bubeník Jouza (občanská jména nejsou podstatná). Našrot se poprvé představil v květnu 1988.

Události prvních tří let se hnaly stejně rychle jako první písničky. Debut Destructive Tour, řada koncertů (před listopadem 89 vesměs poloilegálních), dva rozpady, zhruba stejný počet výpadů za hranice a na jaře 1992 soumrak bohů, vyplývající z životního stylu tak dobře symbolizovaného názvem kapely. Přežili jej, angažovali kytaristu Ceemeka a pokračovali.

Souběžně se snad největší krizí v historii skupiny se začal proměňovat její hudební výraz. Z Ameriky došplíchla do Čech vlna skupin, mísících hardcoreovou agresivitu a údernost s tanečním a hybným funkem - a Našrot se v ní vykoupali také. Na rozdíl od českých kopií RAGE AGAINST THE MACHINE či HELMET si ale udrželi určitou svébytnost, takže když už si je i renomovaní publicisté s někým pletli, pak s originálem. Češtinu už Našrot dávno předtím vystřídali za rockové esperanto. Výsledkem byla alba Brain Investigator (1993) a Cornered Animal (1995), drsné vize ztracené existence v technologiemi a násilím přeplněném konci tisíciletí. Formu skupiny stvrdil festival Jam 96, kde v prvním, deštivém večeru sehráli zcela vyrovnanou partii s americkými hardcoreovými špičkami JESUS LIZARD.

Jestliže je oficiálním měřítkem úspěšnosti jakékoliv skupiny postup na trase demokazeta - malá firma - "velká pětka" (některá z firem, zastupujících na našem trhu nadnárodní gramokoncerny), jde Našrot po celá devadesátá léta přesně opačným směrem. Poslední album vydali u firmičky Save: jenže výše zmíněná kritéria se na kopyto skupin typu Našrot prostě naroubovat nedají. Album, v nejlepší tradici předchozích textů nazvané The Guide To The Wild Years, naznačilo další únik z hardcoreového claimu. Letmá koketérie s moderními trendy taneční elektronické hudby na jedné straně, ne tak agresivní výraz skupiny na druhé - ale stále přítomná energie, symbolizovaná už před léty jedním novinovým titulkem: "Být Našrot znamená odplazit se z pódia po čtyřech."

© 2021 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.