(odpovídá Hraboš)
To, že je nové album po hudební stránce zase o kus poklidnější a uvolněnější a znamená definitivní odklon od někdejší tvrdé hardcorové linie, lze chápat coby výsledek přirozeného "procesu zrání", nebo jen prostého stárnutí muzikantů?
Předposlední deskou "The Mirror & The Mask" jsme vlastně sami pro sebe objevili nový hudební prostor. My jsme o něm samozřejmě věděli už dávno předtím, ale neměli jsme odvahu nějak ho včlenit do muziky Našrotu. To se stalo právě až na "mirroru". A protože se nám zdál onen hudební prostor hodně velký a námi zatím dostatečně nevyužitý, logicky jsme pokračovali v jeho dalším "objevování". Proto naše nové album "Psychorama" tak trochu navazuje na předchozí desku. A co se týká toho odklonu od HC. Těžko říct jak se to všechno bude vyvíjet dál. Rozhodně ale návrat k tvrdému hardcore nevylučuji.
Už na minulém CD The Mirror And The Mask se objevovaly náznaky různých druhů orientální hudby, zde se však vyskytují v množství rozhodně větším než malém... Čímpak je to zapříčiněno?
Hm, myslím, že míra orientálních názvuků je přibližně stejná na obou deskách. Ale budiž. Hudba arabského světa mě prostě hodně excituje - má v sobě trošku tajemna, trošku patosu, trošku exotiky, je prostě zvláštní; při poslechu některých věcí mě až zamrazí. A když pak orientální názvuky namontuješ do bigbítu, má to neuvěřitelnou sílu. A teď nemám na mysli jen Led Zeppelin, Killing Joke nebo Clawfinger, ale i umělce přímo z lůna arabského světa, kteří se snaží spojit - kupříkladu styl raí - s rockem. Stačí si poslechnout Rachida Tahu nebo Natachu Atlas a najdeš to tam taky.
Nehrozí ale to, že Našrot jednou skončí jako nějaká pseudoetnická formace? Hodně vás oslovuje současná vlna různých fúzí tradiční a moderní hudby, tedy tzv. world music?
Myslím, že tak daleko, jako jsou třeba Hypnotix nebo Čankišou (a že obě formace mám moc rád) Našrot asi nepůjde. Přece jenom jsme rocková skupina a když se nad Psychoramou zamyslíš, tak přes všechny různé exotické motivy a etnické serepetičky jde prostějen o rock. O nic víc o nic míň. A co se týče world music - jsem z ní nadšenej. Současná euro-americká populární hudba včetně taneční muziky stagnuje a až na výjimky stojí za starou belu. Proto vpád world music do popu beru jako možnost jeho oživení a obarvení.
Na desku jste již tradičně zařadili jednu předělávku takzvané rockové klasiky. Po The Doors, Hendrixovi, The Beatles a The Who jste tentokrát přetvořili k obrazu svému slavnou píseň Led Zeppelin Whole Lotta Love. Je k tomu zapotřebí jen láska a úcta k dotyčným interpretům, nebo i kus odvahy či přímo drzosti?
Vždy kousek obojího. Zeppelini jsou pro mě dodneška nejlepší rocková kapela všech dob. Mám to hezky rozdělený: Beatles nejslavnější, Rolling Stones největší, The Who nejdivočejší, Motörhead nejtvrdší, Pearl Jam nejnaléhavější a Led Zepp - nejlepší. Nu, a vždycky když jsem slyšel různý verze Whole Lotta Love, tak tam pokaždý zazněl onen legendární tvrdej kytarovej riff. Dokonce je i v elektronický taneční verzi, což je fakt maso! A tak mě napadla taková kacířská myšlenka - co kdyby se vzala tahle skladba i s legendárním tvrdým kytarovým riffem a hodila se do akustický podoby? Že by prostě legendární kytarovej riff nebyl tvrdej, ale folkovej? Chvilku jsem přemejšlel o jak velký "zhanobení" by šlo, ale nakonec jsme si řekli, že ji uděláme. Možná, že je z ní trochu cítit, že vznikla na poslední chvíli - odehráli jsme ji dvakrát na zkoušce těsně před natáčením -ale myslím, že dopadla celkem dobře.