odpovídal Hraboš
Když jsem s tebou naposledy dělal rozhovor, vydával si knihu Mimo Sud. Co se od té doby ve tvém životě změnilo?
To byl tuším rok 2001. Takže o zimu později mi u vydavatelství Maťa vyšly Sběrné sudoviny, což byla sbírka takovejch fejetonů a mikroúletů psaných pro Rock & Pop a Právo, který pojednávaly samozřejmě většinou o bigbítu a o fotbale. A vesmíru, životě a tak vůbec. Myslím, že se tam mihly i ty zatrolený časoprostorový dveře. Mezitím jsme skončili s Našrotem koncertní hraní a věnovali se zkoušení novýho materiálu. A samozřejmě jsem psal tu historii československýho bigbítu za dob totality pro internetový oddělení Český televize. A nynější stav? Našrot vydal desku "Psychorama" a začal koncertovat. A co se týče tý bigbítový historie - sice ji stále píšu, ale jelikož mi ČT neobnovila smlouvu (jako nakonec spoustě lidí, Janeček totiž hodlá udělat z ČT českou CNN), tak jenom do šuplíku.
Chystáš nějaký další beletristický nášup?
Vzhledem k tomu, že bych rád dokončil tu historii čs. bigbítu, nemám na psaní beletrie čas. A vidím to tak, že ho ještě tenhle rok mít asi nebudu. Jinak mám rozpracovaný obecný koncepty dvou knížek: jednou z nich je poslední část trilogie o veselých troskytánech z Vinárny U sudu - ta se bude jmenovat Návrat k Sudu a bude to čistá sci-fi. A druhá knížka je takovej ponurej příběh, kterej má pracovní název Démon v Praze. Ale jak říkám, dřív než za rok se k obému nedostanu.
Je Vinárna U Sudu stále tvoji domovskou hospůdkou?
Ale tak občas tam zajdu - rozhodně už se těším na středeční fotbálky, Ligu mistrů a podobně, stanovištěm bude vinárna určitě i v červnu v době ME ve fotbale. Jinak už to ale nějak ztrácí grády. Úzkej výběr muziky, čím dál míň známejch. Znáš to, doba se hnula, a my už taky nejsme takový kofři jako dřív.
Je Našrot spíše havlíčkobrodskou kapelou nebo pražskou? Jak to cítíš?
Každá skupina patří tam, kde má zázemí - to znamená, kde její členové zkouší, kde většina z nich žije atd. Našrot má zkušebnu v HB a většina jeho členů tam má i trvalý bydliště. Takže je na místě psát o Našrot jako o havlíčkobrodský kapele.
Jak bude probíhat šňůra? Kam Našrot vyráží a na co se nejvíce těšíte?
Nebude se jednat o nějakou "šňůru" nebo "turné", spíš o klasický koncertní pátky a soboty po klubech. Něco je zatím nasmlouvaný, na něčem se pracuje, nic bližšího zatím nevím. A na co se těším? Spíš se jedná o takový přání. Moc bych si chtěl zahrát na Slovensku - například na tom festivalu v Trenčíně. A v brněnským klubu Fléda - tam jsem byl jednou s Maradona Jazz a moc se mi tam líbilo. Navíc od zániku Mersey jsme v Brně s Našrotem klubově nehráli aspoň pět let. No a taky bysme mohli jezdit víc ven. A ani by to nemusela bejt planeta Umbar v systému Alfa Centauri.
Jak vás přijímají v cizině?
My už jsme v cizině dlouho nevystupovali, takže nevím, jak se tam změnil náhled na to, co hrajem. Ale co si pamatuju, koncerty venku byly vždycky skvělý. Hlavně se mi líbí, jak se tam o tebe postaraj. Muzikant je v jejich tradici pořád ten potulnej chlapík od kumštu - vlastně to samý jako divadelník. Takže po každým koncertě, ať už v klubu nebo squattu, vždycky následovala hostina, až se stoly prohejbaly. Někdy mi to přišlo tak, že se pořadatelé těší spíš než na samotnej koncert, na to, až ti daj pořádně nadlábnout a pokecaj s tebou. Tohle mi tady celkem chybí.
Pojďme k fanouškům - nehudrovali moc, že jste si dali rok a půl pauzu?
Stejně by jim to bylo prt platný. V tom září 2002 to byla docela krizovka, byly tam i některý osobní problémy. Ale začali jsme zkoušet a samo se to vyčistilo.
A nelituješ svoje fanoušky? Nikdy neví, co od vás mají čekat. Každá vaše deska je jiná.
To jejich tvrdý jádro (=hardcore, helemese) moc dobře ví, co za nevděčný parchanty jsme. Sotva vylezeme s něčím, co je chytne, a oni se těší na další desku, za dva roky je všechno jinak. Ťukaj si na čelo a říkaj, že jsme magoři. Ale pak to stejně skousnou. A tak plyne život fanouška Našrotu dál v neustálejch šocích a nevěřícným kroucení hlavou. A v na mysl se deroucí myšlence, jestli není lepší radši smotnout brčko a na ty brodský šmejdy se vykašlat.
Psychorama je ponurejší než minulá deska a zároveň je na ní více arabských motivů. Slučuje se podle tebe Orient s temnou náladou?
To je zajímavá otázka. Víš, svět Orientu je světem lidí věřících v Boha . A obecně lze říci, že tam, kde je více víry, je i více vážnosti a míň humoru. Umberto Eco vložil dokonce konflikt víry a humoru do svý nejslavnější knihy "Jméno růže". Ale slučovat Orient s temnou náladou? To těžko. Člověk tam nemá snadnej život, spíš dost drsnej, a platěj tam vlastně z našeho hlediska středověký zákony. Ale ty společnosti fungujou stovky let a lidi se v nich dokážou bavit stejně jako my. Ne Orient není temný, spíš tajuplný. Temný je (byl) Saddám Husajn, temný je Usáma bin Ladin, stejně jako byli temní Stalin, Hitler nebo Pol Pot či Idi Amin. To jsou dějinní Sauronové.
Bush je také temný?
Ne. Ten je jenom hloupý.
Hodláte se na další desce posunout ještě více "východněji"? Hardcorové škatulky jste se již zbavili - lze jít ale ještě dál?
O další desce zatím nemá cenu přemýšlet, to je svět vzdálenější než ta zmiňovaná planeta Umbar systému Alfa Centauri. Nevíme, co bude - časoprostorový dveře fungujou jen v prostoru, časovej spínač je porouchanej, takže nás to může vyhodit vlastně kdekoliv. Nechme se společně překvapit. A zatím se s humorem dívejme, jak se překvapení fanoušci Našrotu prokousávaj jídlem z konzervy zvaným Psychorama.
Znáš nějakou arabskou nebo blízkovýchodní kapelu, která kombinuje tvrdý rock se svou tradiční hudbou?
No jasně - co třeba System Of A Down? I když Američané, tak původem jsou Arméni. U nich to funguje fantasticky, "Toxicity" je mojí oblíbenou deskou. Ale tys měl na mysli spíš někoho přímo z "lůna". Asi nejrockovější pojetí má Rachid Taha, rockový prvky najdeš i ve tvorbě Cheba Khaleda nebo Natachi Atlas. Ono je moc těžký říct, že právě TOHLE je fúze rocku a arabský hudby, protože ta směs je mnohem rozmanitější. Takže tam můžeš slyšet i další hudební styly - elektroniku, jazz, dance music, dechovku, reggae.
Jaká je tvoje duše? Má stíny, stejně jako Psychorama?
Každej člověk má v sobě stranu světla a stranu stínu. Dokážu bejt veselej i melancholickej a smutnej, dokážu ulítnout na Monty Pythonech stejně jako na Pánu prstenů, líbí se mi Mano Negra stejně jako Massive Attack, čtu Douglase Adamse stejně jako Dana Browna, piju fernety vítězství, když oblíbený team vyhraje ve fotbale, stejně tak fernety žalu, když prdne. Tyhle dvě polohy by se měly střídat - aby byl vnitřní vesmír každýho z nás v rovnováze. Proto můžu sepsat veselost typu Mimo Sud a zároveň texty ponurý jako jsou třeba na Psychoramě.
Dá se v určitém zjemnění stylu Našrot hledat souvislost s chill-outovým seskupením Maradona Jazz?
Maradona Jazz se podepsala spíš na mým hlasovým projevu, než na hudebním charakteru Našrotu. Na Psychoramě se asi nejvíc ze všech desek, co jsme vydali, snažím zpívat. To má vždycky vliv na celkovej sound kapely. Kdybych na týhle desce ve víc písničkách řval jak tur, najednou by ti určitě připadala mnohem tvrdší. Je ale fakt, že ty skladby jsou trochu vyklidněnější - většinou jsou ve středním tempu, nic překotnýho. Myslím si, že ten jejich šmak nebo odér hodně vychází z minulý desky "The Mirror & The Mask".
Ve skladbě Demon In My Mind zpíváš o démonech, spánku, snech a jejich varování. Jaký je démon v tvé hlavě?
Demon In My Mind je dost neuchopitelnej text. Je spíš o tom hraničním kameni (Point of known return), který leží mezi tzv. normalitou a šílenstvím. Je - jak s oblibou uvádím - "možná o rozchodu s holkou, možná o odchodu zdravotní sestry z pokoje pacienta na psychiatrické klinice. O děsivejch vidinách, který člověka přinutí i zabít." Je o tom, že realita může být někdy tak těžko přijatelná, že jedinec si dobrovolně zvolí život v realitě vlastní. A že pokud se obě reality někde protnou, může dojít k těžkýmu vnitřnímu konfliktu, poruše osobnosti. Ten text prostě na Psychoramu sedne jak sejra na pizzu.A jaký je démon v mý hlavě? Ten mi válcuje mozek hlavně v okamžicích, kdy každý jaro zjistím, že Slávia opět nevyhraje ligovej titul.
Jako coververzi jste na Psychoramě zvolili skladbu Led Zeppelin. Co pro tebe tato kapela znamená?
Úplně nejvíc. Já už jsem to nedávno řekl v jednom rozhovoru - Beatles jsou nejslavnější, Rolling Stones největší, The Who nejdivočejší, Motörhead nejtvrdší, Pearl Jam nejnaléhavější a Led Zepp - nejlepší. Živá deska "The Song Remains The Same" byla pro mě přelomem. Bylo mi šestnáct když jsem ji slyšel poprvé a tak mě zničila, že jsem si ji za těžký prachy (to víš, zahraniční dvojalbum a ještě k tomu za Husáka) prostě MUSEL obstarat. A to jsem prosím ani neměl gramec. Prostě jsem si ji pustil nahranou na magneťáku a ten obal jsem si nábožně prohlížel a kochal se jím. Stejná katarze jakou dneska pociťujou teenageři při Linkin´ Park. Zeppelíni byli nejfantastičtějším výtvorem zlatý éry rocku. Jo, a taky měli vždycky největší mařeny.
Hodí se ještě název Našrot ke stylu, který produkujete?
Našrot je Našrot, a když tě tenhle pitomej název pronásleduje už patnáct let, nějak si na něj zvykneš. A vlastně by to k němu ani nebylo solidní - tahat se s ním takovou dobu a pak mu říct, nazdar krávo, hraju orient, tak se teď budu jmenovat Kara ben Nemsí Efendi. Co když ale na příští desce spustím nějaký reggae? Přejmenuju se na Jamajský Švihadlo? A když se zase vrátím k hardcore á la Dead Kennedys, tak se přejmenuju na Mrtvý Klausíky? Tý brďo, tohle by vlastně vůbec nebyl špatnej název!
Neuvažujete o nějakém klipu nebo dalším zviditelnění?
O klipu jsme uvažovali, ale bohužel se pro něj vybrala ta incestní skladba It´s My Homework, a celý to dojelo na tom, že jsme nenašli žádnou představitelku pro depresivní roli tý malý holky. Když se to vezme kolem a kolem, tak se ani příliš nedivím. Časem třeba schrastíme nějakou škváru a někoho oslovíme. Nebo někdo z našich fanoušků, jestli je dostatečně vybavenej, klidně může něco natočit. I bez nás, vždyť ty nejlepší klipy jsou ty, v kterejch kapela ani není v záběru. Jenomže bohužel nevím, kde by se takovej klip dal pustit. Možnosti se totiž neustále zužujou.