NAŠROT (ČÍM DÁL TÍM HARD CORE...)
Čím starší, tím tvrdší - tak by mohla vypadat stručná, ale výstižná definice vývoje havlíčkobrodské (a z jedné čtvrtiny pražské) skupiny NAŠROT. Nové, v pořadí třetí album Našrotu "Cornered Animal" (znovu s etiketou Popron Music) je totiž jejím dosud jednoznačně nejsyrovějším, v pravém slova smyslu nejhardcorovějším počinem. A také muzikantsky nejvyzrálejším - kdeže doby instrumentální anarchie z dob ultrapřímočarých punkcorových začátků Našrotu jsou... Pozadí desky, která zní až neuvěřitelně "nečesky" (když ji autor článku pouštěl "naslepo" šéfredaktorovi R and P, ten tipoval nějakou zaoceánskou formaci a nechtěl věřit, že jde skutečně o Našrot), by mělo poodhalit následující interview se zpěvákem a výhradním textařem Našrotu Petrem Hrabalikem, jemuž ovšem nikdo neřekne jinak než Hraboš.
Nová deska Našrotu má takový ne zcela jednoznačný název: "Cornered Animal". Jak to má být správně chápáno a nakolik tenhle titul souvisí s celkovou filosofií či myšlenkovým duchem alba?
Písnička "Cornered Animal" neexistuje - je to vlastně jenom jeden verš, ten úplně poslední, kterej na desce zazní. Znamená to stav, kdy je člověk zatlačen do kouta a už je schopen udělat cokoliv, aby se z toho dostal. Samozřejmě, že s obsahem textů ten název souvisí. Ty písničky jsou většinou příběhy o lidech v krizovejch situacích, který jsou buď úpl ně na dně, anebo maj nějaký problémy - ať už se týkají alkoholu, drog nebo tlaku okolí, kterej je do toho kouta zahání. S těma lidma se setkáváme, známe je, protože se pohybujeme ve stejný komunitě, navíc i my sami jsme podobný krizový situace zažili. Čili název "Cornered Animal" se týká hlavně textový části desky. pokud jde o muziku, oproti "Brain Investigator", kterej byl takovej rozházenej, je tohle album víc v jedný určitý linii. Je stylovější.
Našrot nebo ty osobně se v současnosti taky cítíte zahnaný do kouta?
Do jednotlivejch písniček, který jsou o nějakejch lidech, vždycky infiltruju svý vlastní pocity. Ty se ale těžko vysvětlujou.
Souvisí s tím, o čem jsi mluvil, i úvod alba, kde je za chycena domluva dvou policistů pomocí vysílaček před jakýmsi zásahem? Jde o nějakej autentickej záznam?
Je to jen úvod k první skladbě "Another 1984" - ten název je samozřejmě podle Orwella. Jde tam o vyjádření toho, že nějakej blíže neurčenej, naprosto profízlovanej stát má určitou ideologii a nesnese, aby byla porušena hranice, za kterou se lidi v rámci vědomostí o tom, co se v tom státě děje, nesmí dostat. Když tu hranici překročí, dostanou tvrdě přes prsty. V samotnym textu se z toho ale ten člověk, o němž tahle písnička je, dostane díky počítačový hře, protože zjistí, že rozmístění policajtů je přesně takový, jaký zná z tý hry.ĺ Jenže to je pohádka - ve skutečnosti to je až na vyjímky tak, že ten státní aparát tě dostane... Celá ta skladba před znamenává skutečnost, že za stav, kdy se člověk kvůli drogám nebo něčemu jinýmu ocitne na dně, může ideologie toho který ho státu - vlastně se dá říct společnost. V každý společnosti se totiž najde někdo, kdo ji chce řídit, a většinou ji taky řídí. Stát, to je řízená Moc. A Moc člověka zasahuje v jakejchkoli aspektech. Jestliže ty jaksi vnitřně prohlídneš plány Moci a jenom si to myslíš nebo nejvýš řekneš někde v hospodě, Moci to až tak nevadí. Ale když zjistíš konkrétní informace, to už je problém, protože začneš bejt pro Moc nebezpečnej. Už víš jak se jí bránit, což ona nechce. Jinak nejde o skutečnej záznam. Celý to ve studiu zfleku a naprosto přesvědčivě "sehráli" mí kamarádi Brendan McNally a Jiří Komínek poté, co se důkladně zhulili trávou. Jména, který ty policajti používají, jsme si vypůjčili z nějakýho americkýho comicsu.
Řekl jsi, že "Another 1984" je pohádka a alegorie, ale každá alegorie má nějakej svůj konkrétní předobraz...
Samozřejmě. Žádná společnost nemůže vyhovovat každýmu. Vyhovuje lidem, který se mají dobře - a ti jsou většinou nějakým způsobem svázaný s Mocí. Anebo si na ní aspoň jaksi ze setrvačnosti zvykli, stali se robotama, fungujícíma kolečkama... Tohle téma je starý, ale myslím si, že by se o tom pořád mělo mluvit. 99 procent lidí sice pojede ve svejch zaběhnutejch kolejích, ale to jedno procento třeba začne přemejšlet...
Pochopí ale vůbec někdo nejen tuhle skladbu a její úvod, nýbrž i album jako takové, když je všechno v angličtině a v bookletu nejsou ani originální texty, natož české překlady?
V bookletu texty nejsou, to je pravda, ale stejně jako před čtyřmi lety k desce "Destructive Tour" vyjde speciální fanzin, kde budou jak anglický texty, tak český překlady všech písniček z "Cornered Animal" i z předchozí desky "Brain Investigator". Budeme ho prodávat na koncertech.
Kdo zná původní Našrot, období zakončené prvním elpíčkem, ví, že tehdy v jednotlivejch skladbách o moc nešlo, ale spíš o srandu, nadsázku, parodii - přitom vznikaly ve společenskopoliticky nesrovnatelně těžší době než obsahově závažné věci z alb "Brain Investigator" a "Cornered Animal". Jak je to možné?
Na nový desce jsou i dvě relativně veselý písničky - "I Killed My Little Pony" a "Don"t Kill The Rats". Ale k tvý otázce: jednou z forem obrany proti minulýmu režimu, kterej byl samozřejmě těžší, byla právě ta nadsázka, humor a ironie. Člověka to hrozně osvobozovalo. Jedním z důvodů, proč ty skladby jsou dneska takový, jaký jsou je, že jsme před albem "Brain Investigator" přešli na angličtinu a já do ní ostrou ironii a jízlivost ještě nedokážu dobře přenýst, i když na "Cornered Animal" už se trošičku objevuje, v těch dvou zmíněnejch věcech. Druhým důvodem pak je to, že muzika Našrotu je oproti dřívějšku komplikovanější, a ruku v ruce s tím jde i větší komplikovanost textů. Obtížnějc se v nich hledají skrytý významy. Rád bych se při tý příležitosti zastavil ještě u skladby "Talk" (Kecy). Jde o to, že člověk vstřebává čím dál větší počet informací, který nemůže zvládnout. Prohrává ve hře, kterou sám započal. Taky proto jsem životní pesimista - plně se ztotožňuju s tím, co kdysi někdo řek, totiž že optimismus je jen nedostatek informací.
Na tvých textech je udivující jejich délka. Tebe by nebavilo zpívat dvě sloky a několikrát zopakovat refrén?
Naše skladby jsou vymyšlený tak, že je v nich hodně zpěvu, a tím pádem hodně textu. Ale některý pasáže se někde i přesto opakujou, tomu se z principu nebráním.
Dbáš na rýmy?
Někde jo, někde ne. Záleží na tom, jestli se tam rým hodí, nebo ne. Samozřejmě mám radši situace, kdy se rýmování nehodí, protože to je pro mě snažší...
Ruku na srdce: nemáš při zmíněné obsáhlosti textů potíže zapamatovat si je?
To záleží na množství vypitýho alkoholu... Když je to množství větší, bohužel se stává, že texty zapomínám a zpívám třeba dvakrát první sloku. Ale to není jen můj problém. Jiří Komínek, kterej žil dlouho venku, mi říkal, že se s tím potýkal například i Roger Daltrey z mý oblíbený kapely The Who...
Hovořil jsi o principu Moci. Ale podobný princip přece funguje i v hudebním průmyslu, a Našrot se stal jeho součástí...
Už když jsme se před časem bavili o prvních dvou deskách, proč vyšly u velkejch firem, říkal jsem, že to bylo hlavně proto, aby se naše názory dostaly mezi co největší množství lidí. Ani na jedný z těch desek jsme nevydělali, to mi věř. Jenomže desku, o který nevím, těžko asi budu shánět a čím větší label, tím lepší distribuční síť a možnost ji najít. A aby se i "Cornered Animal" dostalo mezi ty lidi, kterým je to určeno, dosáhli jsme toho, že kazeta i cédéčko se budou prodávat za nižší cenu, než je běžná cena popronskejch titulů. S čímž ale zpětně souvisí třeba i to, že na tom obalu nejsou vytištěný texty.
Nemáš obavy, že tady dřív nebo později začne fungovat mocný "umravňovací" systém zvaný cenzura?
Cenzura byla, je a bude. To Moc nemůže dopustit, aby na povrch pronikaly myšlenky, který jí můžou ohrozit. Klasickým příkladem jsou různý spolky "na ochranu něčeho" ve Spojenejch státech. A příjde to i u nás, tihle bijci za tu "správnou a jedinou pravdu", to mi věř.
Ovšem co už tady začíná fungovat je cenzura nepřímá, ze strany vydavatelských firem, které již některým kapelám začínají "doporučovat" určité korekce v textech...
Musím říct, že ze strany Popronu nebyl ani na minulý, ani na týhle desce jedinej škrt v textech.
Zpíváte anglicky, a s tím souvisí i to, že Popron má s vámi údajně nějaké plány ohledně prosazení Našrotu i mimo území tohoto státu.
Vím, že takový záměry má, ale přímo nám nic konkrétního sdělený nebylo. Byla snaha dostat ven už "Brain Investigator", ale nevyšlo to.
Domníváš se, že vůbec nějaká šance v tomhle ohledu existuje?
Bylo by dobrý, kdybychom si mohli zahrát po Evropě, ale nějaký prosazení na západním trhu je asi nesmysl. Stát se normální kapelou vystupující po evropských klubech možný je.
Už ses zmínil, že deska "Cornered Animal" je stylově sevřenější než "Brain Investigator". Osobně bych řekl, že je více hardcorová - ve smyslu toho, jak se HC hraje v 90.letech.
Myslím, že je to daný hlavně zvukem. Teprve na třetí desce jsme našli takovej zvuk, kterej nám vyhovuje. Kdyby "Brain Investigator" byl točenej na stejnym vybavení jako novinka, zněl by daleko tvrdějc a nekompromisnějc než zní - ostatně původně byl zamýšlenej pouze jako demo.
Já si nemyslím, že by to bylo jen zvukem. Ubylo funkových a jiných "crossoverových" prvků a jak už jsem naznačil, Našrot se dostal hodně blízko současnému americkému hardcorovému pojetí - v důsledku čehož ale ztratil něco z dřívější nemalé originality svého výrazu.
K týhle muzice jsme inklinovali už dřív, protože konkrétně americký hardcorový kapely máme moc rádi. Ale na "Brain Investigator" se nám ještě nepodařilo dosáhnout toho zvuku a navíc to bylo skutečně stylově dost různorodý album. I když já osobně mám "Brain..." radši než "Cornered..." určitá pestrost mne baví o něco víc, než jedna pevná linie. A k tý dřívější originalitě: ta byla zase dána do značný míry zvukem. Tak jako dneska jsme chtěli znít už na "Destructive Tour" a na "Brain Investigator". Možná, že to, co ti připadalo jako "svojství" Našrotu, spočívalo hlavně v nedokonalosti našeho zvuku. Co si budem namlouvat - tvrdej bigbít umí nejlíp nahrát a namíchat za oceánem a já nezastírám, že jsme to vždycky chtěli udělat podobně. A teprve teď se to povedlo.
V čem tedy podle tebe spočívá specifičnost Našrotu?
Nějakým způsobem už jsme poznat. Strukturou skladeb i zpěvem.
Nová nahrávka také obsahuje doposud nejvíce metalových prvků. Kdo je tam vnáší?
Samozřejmě Ceemek, kterej je původně metalovej kytarista a z metalovejch kapel vychází. Nemyslím si ale, že by to bylo na škodu.
Nemáš pocit, že máš v Našrotu malej prostor pro své pěvecké vyjádření? V minulosti jsi přece zpíval i dočista jinou muziku dočista jiným způsobem, umíš toho víc než nasupeně řvát a deklamovat...
Před deseti lety jsem na zábavách zpíval Zeppelíny, ale teď už nemám takovej hlas, ty vejšky už nezazpívám. Nicméně základy toho svýho křičenýho projevu vidím právě v Zeppelínech. Já se k tomu, co jsem tehdy zpíval, teď vlastně jakoby vracím.
Je o tobě známo, že máš hodně rád blues, ale bluesové cítění v Našrotu taky stěží uplatníš.
To uplatním ve svym "bočním" projektu, kterej připravuju s už zmiňovaným Jiřím Komínkem coby bubeníkem a s basistou Hadem. Mám totiž spoustu věcí nepřijatých do Našrotu a nepoužitý pomocný anglický texty. Domlouvá se to už dost dlouho a zatím jsme ještě ani nezačali zkoušet - ale jednou to určitě zrealizujeme. Stylově to bude dost rozmanitý, některý písničky, který mám připravený, jsou až do hardcoru, jiný naopak do folk rocku...
Na minulé i nové desce se hlásíte k odkazu klasickýho rocku coververzemi Doors (Break On Through), resp. Jimiho Hendrixe (Purple Haze). Dá se to chápat i tak, že jste dospěli k závěru, že rock"n"roll to hlavní už dávno vyřkl a že teď už se dá těžko přijít s něčím novým?
S něčím novým může přijít nějaká nová, mladá generace. Ti starci, kteří tady působí, a tím myslím i nás, už s něčím novým nepříjdou. Co se týče těch cover verzí: já mám rád sixties, a jak Doors tak Hendrixe jsme udělali především z mýho popudu. K tomu Hendrixovi došlo tak, že René Breilla před časem chystal sampler Hendrixovejch cover verzí v podání českejch kapel a oslovil i nás. Mne okamžitě napadlo "Purple Haze". Začal jsem to Ceemekovi cpát do palice, jemu se to zalíbilo a protože je hodně učenlivej, řekl ano. Ten projekt sice nebyl realizovanej, ale my "Purple Haze" hráli jako přídavek na koncertech a dali jsme ji teď i na desku. Je to jediná písnička, kterou jsme tam dali přesně v tý podobě, v jaký jsme ji ve studiu živě hned napoprvé zahráli. Bez jakejchkoliv oprav i s chybama
A kdy konečně sáhnete na nějakou věc tvojí "srdeční" kapely, tedy The Who?
(zasněně) Ty vole, to bych rád...