"BEJT NAŠROT ZNAMENÁ ODPLAZIT SE Z PÓDIA PO ČTYŘECH"
JAK JSEM POTKÁVAL NAŠROT (ÚRYVKY Z KNIHY, KTERÁ NIKDY NEVYJDE)
Setkání č. 1, říjen 1989, festival Punkeden, Praha - Žofín: Smršť, kterou tehdy na Žofíně rozpoutalo havlíčkobrodské trio Našrot alias Petr "Hraboš" Hrabalik (g,voc), Jiří "Martha" Dvořák (bg), Josef "Jouza Vodník" Bárta (dr), mně naprosto učarovala a nadchla. Takhle ostrej a jedovatej hardcore tady od té doby, snad vyjímkou Suicidal Commanda, nikdo nehrál. Tedy hardcore - kapela sama o něm tehdy nechce příliš slyšet a tvrdí, že je typickým představitelem pubcoru... Šlo v podstatě o první významnější vystoupení Našrotu (v té době existujícího zhruba jeden rok) a soubor se po právu stává největším objevem přehlídky.
Setkání č. 2, říjen 1989, cca týden po Punkedenu: můj pokoj na studentské koleji se otřásá rachotem, který vyluzuje, zasazena tou správnou stranou do přehrávače (na reversu bylo "ohlušující" ticho), demokazeta "Totálně našrot". Nahrávku jsem vydyndal z bubeníka Jouzy už na Žofíně, když jsem si k tomu vybral tu z mého pohledu nejpříhodnější situaci: stojíce u záchodového žlábku hudebník těžko utíká i před všudypřítomnými policisty a jejich přisluhovači, natožpak před neodbytným novinářem...
Setkání č. ...no řekněme třeba 24, léto 91: Monitor po sampleru REBÉLIE - PUNK "n" OI! (1990), kde si pár minut urval i Našrot, vrhl na pulty samostatnou long play řezníků z Vysočiny. Zvukově žádný zázrak, ale jinak velká "pohoda". Mezi tehdejšími domácími punk and HC záležitostmi je zatraceně třeskutý, leč v rámci možností vynalézavý a myšlenkově zdaleka ne mělký nářez alba DESTRUCTIVE TOUR rozhodně nadprůměrným počinem. Přesto už je cítit určitá vyčerpanost dané výrazové formule... V recenzi pro R and P tasím tři hvězdičky.
Setkání č. ...asi tak 38, duben 93, klub 007 Praha: Hraboš už "jenom" zpívá (pozor, změna: anglicky), kytary si hledí Tomáš "Ceemek" Hájek. V recenzi koncertu, která jakýmsi nedopatřením z časopisu vypadla, mj. píšu: "Po hudební stránce se Našrot velmi radikálně odřízl od své minulosti - po ultrarychlých, punkově přímočarých popěvcích z jeho první desky "Destructive Tour" nezůstalo prakticky ani ň. Namísto toho se jal poněkud vyčerpanou hardcorovou půdu kypřit "obráběcími prostředky" zvanými funk a rap. Jestliže se však domníváte, že Našrot "vyměkl", tuze se mýlíte: tolik typická dravost a výbušnost skupině zůstala, pouze je servírována v trochu odlišné, kvalitativně vyšší podobě. Stále je to nářez jako prase, fakt!"
Setkání č. 50 (odhadem), leden 94: Z CD přehrávače se linou nabroušené tóny disku s názvem BRAIN INVESTIGATOR a mé pocity neustále oscilují mezi mocnou spokojeností nad jeho obsahem a neschopností uvěřit, že druhé album Našrotu, vyšlo právě tam, kde vyšlo. U firmy Popron Music!!
KOMERCE KONTRA NEZÁVISLOST
Kurvadrát, Našrot ve společnosti Wanastowích vjecý, Anny K., Burmy Jones..., to snad není možný!
Hraboši, to muselo bejt něco naprosto mimořádnýho, co tě přinutilo překonat tak často proklamovanou lenost a jít vnutit kvalitu Našrotu nějaké mu vydavateli, nota bene takovému gigantu, jakým je Popron, to mi nepovídej...
"Jít za Popronem bylo způsobený právě naší leností. Když jsme desku u Zdeňka Šikýře na podzim natočili, chtěli jsme nahrávku dát nějaký indie firmě. Ale nakonec jsme zjistili, že bychom kolem toho museli strašně lítat a že to teda zkusíme nabídnout velký firmě, která se vo to postará a my budem v klídku. A protože já bydlím v Praze, měla to bejt firma pražská, abych to přece jen moh trochu koordinovat. Řek jsem si: Tak rovnou zkusíme tu největší. S Monitorem už jednat nebudeme, to je passé, tak zajdu na Popron a uvidíme. Dal jsem to tam a nic si vod toho nesliboval - když mě vyhoděj, klid, houby se děje. Jenže vono čirou náhodou na Popronu dochází k nějaký změně koncepce nebo co, chtěji brát i kapely vokrajovejch žánrů a Našrot jim zrovna nějak pad do noty..."
Debut byl vydán u Monitoru, kteroužto firmu mají někteří lidé rádi asi jako manžel osobu, komunikující v horizontální poloze s jeho drahou polovičkou. Mám pocit, že novinka s etiketou Popron Music Našroťáky v očích onech "nesmiřitelných" definitivně odrovná jakožto "absolutně závislou a komerční" kapelu. I když na druhé straně nelze nevidět, že tohle je jedna z cest, jak rozhodně nikoliv kompromisní (vydavatel do repertoáru ani "vybavení" CD nijak nezasahoval) a už vůbec ne podbízivou a "všeobecně přijatelnou" produkci souboru dostat k těm, co by o ní svým zfanfrnělým nosánkem jinak ani nezavadili. (Nedělám si však iluze, že by náctileté kočičky rozbily svoje prasátka a šly si namísto Michala P., Pavla V., či Vítka P. koupit Našrot. Tak daleko nejsou ani ve fungujících tržních ekonomikách a těžkokdy budou...)
"Problém komerce a nezávislosti se teď hodně přetřásá, ale ukaž mi tady jedinou nezávislou kapelu! Třeba Plastici, to byla opravdu nezávislá kapela, kterou by nám mohli závidět i Angličani nebo Američani. Ale jakmile kapela vydá desku u nějaký firmy, byť označovaný jako nezávislá, už jen tím, že deska jde na trh a prodává se, dochází k určitý komercionaliaci. Tady pořád lidi hrozně stojej vo to bejt "nezávislý". Vono je to bezvadný, ale podívej se kupříkladu na Rage Against The Machine. To je vyloženě politická záležitost, nezávislá parta, ale elpíčko vydali u Sony, aby se jejich názory dostaly mezi co největší okruh lidí. V současný době se stírá rozdíl mezi komerční a indie scénou, protože někde se ty peníze brát musej. A vůbec, třeba tzv. indie scéna v Británii... Jestliže takový Erasure byli nezávislá skupina, tak kde to jsme? Skutečná nezávislost už asi není možná."
Jakou roli dnes přisuzuješ penězům a byznysu v muzice?
"Bez peněz se teďka bohužel nedá dělat nic. Zdůrazňuju bohužel, protože mě samotnýho to štve. Musíš mít nástroje, ňákou aparaturu... Na koncertní činnosti se dá těžko vydělat. My třeba hrajeme za dva litry, což je strašně nízká sazba. Z toho v průměru tak třinácet padne na zvukaře a benzín a zbytek většinou prokalíme, takže vlastně hrajeme zadarmo. Peníze potřebuješ, aby ses tak nějak udržel nad vodou."
NAŠROT ROVNÁ SE (STÁLE JEŠTĚ) HARDCORE?
Odpověď můžete nalézt v úvodu článku, v koncertní recenzi stávajícího programu kapely, jejíž sekvenci zachycuje Setkání č. 38. Zní "Ano, ale..." Rozumějte: hardcore je v současnosti strašně široký pojem a pod jeho střechu se při troše vůle dá schovat vskutku leccos, od vcelku "jasných" formací typu Nomeansno, Concrete Sox, CroMags apod. přes Treponem Pal, Ministry, Rage Against The Machine, Suicidal Tendencies až po Pantheru. Chápeme-li HC jako určitý pocit, jako nepřetržitý tlak vražedné, leč interpretem kontrolované a v konečném důsledku jaksi očišťující agresivity, tvrdosti a hlučnosti, Našrot z tohoto šuplete jednoduše nelze vysunout, třebaže konzervativní "hácéčkáři" ho odepsali již dávno. Lhostejno přitom, zda to někdo označí jako brutální rap, funky core či nějak úplně jinak. Jak se na to tváří sám mistr Hraboš?
"Nemyslím si, že by nás ortodoxní hardcoráři odepsali. Snad kromě Roberta Vlčka z Kritický situace po nás nikdo nestřílí... Já se s těma lidma pořád stýkám a nesetkal jsem se s tím, že by mi někdo vynadal do čuráků protože vydáváme u Popronu. To je přece blbost, aby ti někdo najednou říkal: "Ty seš sice náš kamarád, dělali jsme společný koncerty a tak, ale od chvíle kdy vyjde Našrotu deska u Popronu, tě nenávidim, protože seš hajzl hnusnej." Hardcore je nejen muzika, ale taky životní styl. Když jsme vznikli, naše velký vzory byli Biafra a Dead Kennedy"s. No a Biafra je v rozporu s proklamovanou neintelektuálností hardcoru intelektuál jak Brno, stejně tak Rollins - a přesto je to nářez, hácéčko. Co se muziky týče. HC já vidím hlavně v nasazení a energii. Jestliže tam jsou tyhle dvě věci, jestliže po koncertě slezeš z pódia po čtyřech, je to hardcore."
Nikdy ses netajil svojí láskou k The Who. Proč právě k nim?
"To byla první hardcorová parta, to je úplně jasný. (smích) S tím životním stylem to chlapci měli trochu jinak, ale pokud jde o muziku, to byla jízda. Když posloucháš My Generation, musíš uznat, že Who byla první punková kapela. Ostatně všichni pankáči se k nim hlásili, The Jam v pozdější době dělali revival mods a hráli jako Who..."
Na hudbě Našrotu to nicméně není příliš znát.
"Ten vliv není slyšet přímo v nějakejch riffech, ale hlavně v koncertním vystupování, v energii. Když jsme začínali Našrot byl kombinací Who a Dead Kennedy"s."
Našrot měl vždycky pověst jedné z nejdivočejších koncertních kapel. Jakým způsobem či prostředky tohoto efektu docilujete?
"Ta muzika tě prostě musí vtáhnout. Záleží i na posluchači, na tom, kde hraješ a jaká je zrovna atmosféra, ale Našrot bude hrát vždycky na 150 procent, i kdyby tam byl jeden člověk.!
Co alkohol, drogy?
"Vždy jsme víc tíhli k tomu alkoholu, Jouza jede hodně trávu, my míň. Tvrdý drogy vůbec, to odmítáme. Co se chlastu týče, měli jsme několik těžkejch alkoholickejch krizí, kdy se Našrot víceméně rozpad, ale po čase jsme to dali zase dohromady. Já osobně se teď už dost hlídám: vobčas se sice vožeru jak prase, ale už to neni tak vystupňovaný jako v minulosti."
Slouží chlast i coby určitej iniciační prostředek při tvorbě nových věcí?
"Ano, slouží jako stimulátor, jako takovej spalovací motor nahromaděný energie. Průser je v tom, že se to projeví na fyzický kondici, která je u naší kapely příšerná. Přesto o síle naší muziky svědčí, že tuhle "nekondici" dokážeme na vystoupeních překonat."
Jak v muzice chápeš tvrdost a agresivitu a jakou důležitost těmhle vlastnostem přikládáš?
"Vždycky, když děláme novou věc, nezkoušíme při tom nějaký pódioý ztvárnění. Muzika nás k němu musí vehnat, musíme tam cejtit "Ano, teďka to je vono, protože ta skladba mě na pódiu úplně voddělá". To znamená, že agresivita je podle mě do značný míry spojená s koncertem, s vizuální podobou toho jak s tebou ta muzika hejbá. A jen málokomu se podaří dostat koncertní agresivitu na i na desky - když se to někomu vyjímečně povede, je to bomba. Taky není důležitý, jak rychle člověk hraje - i když my jsme vždycky měli hodně rychlý skladby. Tvrdost je spíš v tom, jakým způsobem k sobě pospojuješ akordy."
NAŠROT V ZORNÉM POLI BUDOUCNOSTI
Jakou předvídáš životnost Našrotu?
"To je naprosto nepředvídatelná věc. Našrot může skončit každým dnem, třeba tak, že se někdo upije, ale Našrot tady taky může bejt ještě hodně dlouho..."
Každá kapela si klade nějaký mety. Nejdřív nahrát dobrý demo, pak desku... Vy tohle všechno už máte za sebou - co je nejbližší velkej cíl Našrotu?
"Pozor, to je omyl - my nemáme vůbec žádný velký cíle. Velkej cíl je snad jenom hrát hodně venku. Už s tím máme nějaký zkušenosti, na jaro plánujeme další výjezd. Podívej, kromě mě je kapela z Brodu, a tam se nedělají velký plány. Jde vo to hrát, vydávat desky a bejt v klídku. Větší peníze se touhle muzikou vydělat nedají, tak vo nic nejde."
OK, obraťme to. Co vás po těch letech pořád drží u muziky? Finanční efekt nulovej, popularita je taky pochybná záležitost...
"Sama muzika. Jakmile jako mladej kluk založíš nějakou kapelu a vydržíš, i když se voženíš a máš dítě (což ale není můj případ), už v tom jedeš a nedostaneš se z toho."