Když skupina v roce 1988 vznikla, vytyčili jste si nějaký cíl?
My jsme pocházeli z undergroundového prostředí a jediným naším cílem bylo občas si někde zahrát. S takto tvrdou a rychlou muzikou se v té době nedalo ani nic jiného očekávat. Dokonce jsme ani nevěděli, jak ten náš styl nazvat. Teprve časem nám pozdější DJ Tráva řekl, že hrajeme hard core. Papíry na hraní jsme neměli, vystupovali jsme pouze na podzemních akcích. To znamená jen na pozvání kamarádů a známých.
Přehodnotili jste své ambice po roce 1989?
Právě že ne. Jeli jsme stále ve stejné koleji undergroundových zvyklostí. Vůbec jsme třeba nedokázali marketingově využít, že se skupina ocitla na prvním českém punk a HC sampleru, kterého se prodalo přes 100 000 kusů. Kromě toho Našrot subkulturně nikam nepatřil. Na punk jsme byli moc rychlí a na metal zase moc punkoví. Je fakt, že myšlenkově nám byl bližší punk. Jenomže pak do Čech začaly přicházet styly jako grunge a crossover, a my jimi chtěli naší muziku oživit. A k tomu se zase dobře hodila angličtina. Navíc měl náš bývalý manažer kontakty do Rakouska a Švýcarska, což změnu jazyka také podpořilo. Tady v podstatě došlo k našemu definitivnímu vstupu do malého ghetta alternativního rocku.
Kapela se ve své historii zapletla i s drogami a alkoholem. Jak tuto etapu hodnotíte s odstupem času?
Když se na to zpětně podívám, tak je opravdu s podivem, v jakých stavech Našrot dokázali vystupovat. Teď, po dvaceti letech jsme zkoušeli několik starších písniček a skoro jsme je nezvládli zahrát a udýchat. Střízliví. Je vidět, že stáří pokročilo.
Co tedy konkrétně chystáte u příležitosti dvaceti pěti let Našrot?
Chystáme sérii koncertů, na nichž budeme hrát písně ze všech našich alb, včetně těch nejstarších, česky zpívaných. To nejhlavnější vystoupení bude 16.3. v Praze. A následně, někdy na jaře vydá vydavatelství Papagájův hlasatel na vinylu náš první demosnímek „Totálně Našrot“ z roku 1989.
Nemáte pocit, že by Našrot měli být po dvaceti pěti letech v kariéře mnohem dále?
Vzhledem k naší liknavosti a tvrdohlavosti jsme toho dokázali docela hodně. Jistě, mohli jsme docílit větší popularity, ale vždycky, když se objevila nějaká možnost být „slavnější“, ukázal se přístup kapely k tomuto jako velmi laxní. Ale abych řekl pravdu, já takto nikdy neuvažoval. Naším cílem bylo vždy posouvat se hudebně, ne kariérně.