Legendární havlíčkobrodská undergroundová kapela má pevné základy v hardcoru českých 80. let, kdy taky vznikli. Tehdy jako tavicí kotlík všech pankáčů, mániček a skinů, dneska jako crossover pro fajnšmekry. Jejich nová deska má úžasný název – Rag(e)time.
Ragtime je skvělá Doctorowova novela a zároveň specifický styl hraní na klavír, poslední stupeň vývoje mezi černošskou hudbou a jazzem. Název desky lze ale přeložit i jako Rage Time, čas Rage against the machine, čas skvělý tvrdý muziky, kterou dneska máloco překoná, Našrot tomu mají v českých poměrech ale celkem blízko.
Ragtime coby předstupeň jazzu znamená v překladu něco jako čas rozervání, roztrhání. To kvůli trhanému, rychlému klavírnímu doprovodu. Je to polkové, nebo pochodové tempo bez náznaků pravidelnosti, jako tomu bylo později třeba u swingu. Našrot v sobě určitou rozervanost mají taky. Album je kompletně zpívané v angličtině, ale ve shovívavosti ke svým posluchačům ho celé na bookletu přeložili do češtiny (tj. jsou tam obě jazykové verze) takže ačkoliv klavírní styl přelomu 19. a 20. století na albu neuslyšíme, rozervanost je tam cítit, Našrot se z hospodských témat lehce posunuli, díky bohu, máničkám v 86. to jistě stačilo, ale publikum i kapela jsou dneska jinde… Songy jako Uprchlíci z budoucnosti, V baru jménem tam, Krvavá ropa, Pavouk Béda.
Hodně mě vzal text hned z prvních Uprchlíků z budoucnosti, napíšu to asi rovnou v češtině:
Jedovatá země zplodila jedovatý syny, tak se nám podívejte do očí
a buďte si jistý, že vás nemáme rádi a vy nebudete mít rádi nás
Protože – ještě nikdy jsme neslyšeli tak příšerný lži,
když jsme viděli, jak země umírá
I když je to přinejmenším expresivní, přehnaný, je to skvělý, vystihuje to strach z budoucnosti, ekologický, mocenský, ekonomický, naše Generation We (takhle se prý sociologicko-historicky jmenuje naše generace, My, jakože jsme propojený všema facebookama, myspacema, icqčkama a skypama a zároveň spíš než na individualitu jsme zaměřený na společnosti a taky nám mnohem víc leží na srdci starost o společnost budoucí – všechny ekologický iniciativy, pomoc zemím třetího světa, zpětně to můžu jen potvrdit, se segrou si chceme nadělit k vánocům dalšího malýho Inda pod stromeček, brášku Avinashe, kterýho máme už snad šest let=) myslím samozřejmě Adopci na dálku…=)no prostě i když tihle týpci spadají spíše do generace 80. let, skvěle rozumějí tý naší. Cítí nálady v mladý společnosti, to je obdivuhodnej výkon, nezastydnout v undergroundu, posunout se dál.
Nějak záhadně tam pasuje jak prcka na hrnec i cover Sunday morning od Velvet underground, jako tři tečky na konec, jakože to bude dobrý, dobře to dopadne, když se budem trochu snažit, pozitivní náboj před závěrem=) možná mohla být úplně na konci. Na konci je ale taky fajn písnička, Pavouk Béda, trochu víc inteligentní, než se na první pohled zdá, tak nějak vtipně reflektuje tu lehkou hudební xenofobii zatvrzelejch rockerů a pankáčů.
Našrot mají krom toho výbornej zvuk, overcrossovej, tvrdej, ale smysluplnej, líbí se mi, je evidentní, že do toho neřežou žádný mladý telata, ale vyspělí muzikanti s jistou životní zkušeností. Jak osvěžující může být taková muzika na úrovni made in czech. Tleskám Našrot, dokázali navzdory vzorům udržet vlastní tvář, a zároveň zachovat nastavenou laťku.
Co se týče přebalu, vizuální jednoduchost na první pohled skrývá celkem dost otázek. Týpek za mřížema, drží se jich, možná s nimi lomcuje, evidentně nemůže dál, ještě má jakoby svatozář, nebo co to vlastně je, nepřímo to koresponduje s tím záhadným víceznačným názvem Rag(e)time, je to negr bojující proti segregaci? Je to postava z Trainspottingu?
Budu o tom přemýšlet při každým poslechu Našrotů, jak to teda vlastně je=)