Elegantně podskočená laťka
Těžko se překonává vlastní stín, když jste si nastavili setsakramentsky vysoké nároky.Předchozí album Našrot "The Mirror & The Mask" bylo možná tím nejlepším, co ve svémrankuv našich zeměpisných šířkách a délkách vyšlo. Následník "Psychorama, Hrabošovohledání temných stránek lidské duše, to nebude mít lehké. Bezprostřední názory redakčníchkolegů překypovaly strohou kritikou a možní i nespravedlností. Vždyť "Psychorama" tepevnitřním napětím, zvuk oživují invenční perkuse Martina Dreslera a smyčce v rukoučechomořího mistra Karla Holase a Olina Nejezchleby. Přes častý závan zeppelínovských"kashmirovských" pseudoorientálních hudebních klišé najdeme i pár velmi slušnýchmomentů (třeba těžkotonážně bolavé funky Pain Hunter). Jako kuriózně nejoriginálnějšíkousek se pak jeví právě cover Led Zeppelin Whole Lotta Love, proti originálu zpomalený azatěžkaný, se zajímavou akustickou mezihrou. Jenže mindrák srovnávání s plnokrevnějšímpředchůdcem se recenzentovi stále nějak nedaří setřást.
Vysoko nastavenou laťku Našrot neshodili. Jenže ji ani nepřeskočili. Nicméně stále mají coříct.
Hodnocení: 4 / 7