Zasraný houně nám ukradli punk a hrajou ho třikrát rychlejc! Papagáj plní sny mnoha starejch pankáčů (a nejspíš i ty svoje) a nadále oprašuje prachem zašlé československé nahrávky, na jejichž kvalitou zvuku mizerných kazetách řada z nás vyrůstala.
Demo "Totálně Našrot" téhle havlíčkobrodské kapely vyšlo původně na kazetě u Fuck records v roce 1989, rok a půl po založení kapely. A ačkoliv na to Našroti svou máničkovskou vizáží na první pohled příliš nevypadali, stali se jedněmi z průkopníků hardcore v Československu, přičemž tahle nahrávka se na tom podílela nemalou měrou. Hrubý zvuk, syrové kytary a hlavně nekompromisně tepající rytmika a zběsilé songy, proti kterým i řada tehdejších punkových kapel musela znít jako laciné odrhovačky. Je to solidní nářez i dnes, v té době pak musela hudba Našrot působit jako naprosté zjevení.
Z celkového projevu je navíc výrazně cítit jakási spratkovitost, působící naprosto přirozeně a nestrojeně. A není se co divit, zrcadlí se v ní totiž jejich věhlasná image "vagabundismu", která se netýkala jen vnějšího vzezření, ale hlavně divokého chování a grázlovského vystupování. Ještě před pádem režimu, tomu říkám punk - ačkoliv když jsme u toho, Našrot se k punku nikdy nehlásili, považovali se za máničky, co maj zkrátka rádi bordel a hluk a jen tak mimochodem se trefili do noty hardcoristům a pankáčům. Názvu kapely ale dostávali pánové naplno, svou nákloností k alkoholu se nikterak netajili (ba naopak), což kromě spousty milých i nemilých epizod a nejrůznějších excesů vedlo v kombinaci s repertoárem plným krátkých a rychlých skladeb k označení "pub-core". Ono to vlastně celé tak nějak zní jako mix amerického hardcore s domácím punkem a bigbíťáckým undergroundem. Většinou se na to ještě zde jde dost zpříma - když to Našroti rozbalili, tak to lítalo - a spolu s LP "Destructive Tour" (1991) se vlastně jedná o jedinou takovouhle nahrávku Našrot, než v roce 1992 značně obměnili repertoár, texty navlíkli do angličtiny a hudebně zabrousili zase někam trochu jinam. A kdo by si rád nezazpíval refrény jako "Já jsem hodnej kluk z dobrý rodiny, kolečko ve stroji co šlape jak hodiny" nebo "Milujeme všechen lid, vykřikujem hesla, granáty a yperit, elektrický křesla"?! Jediným mínusem nahrávky je poněkud slabší zvuková kvalita, ale obzvlášť pokud to má člověk naposlouchaný ze dřív, nejspíš se přes to bez větších problémů přenese.
Cover artwork tentokrát (naštěstí) nectí původní práci z předlistopadové kazety, ale je vytvořen nově rukou Tofu Thrashera, kterej tradičně provedl perfektní práci. Ostatně starou grafikou se můžete pokochat na vnitřňáku, ten kromě textů obsahuje biografii kapely z let 88-89 (tedy období, které nás v souvislosti s touhle nahrávkou zajímá nejvíc), převzatou z webu ČT a speciálu Bigbít, což je faktograficky rozhodně přínosem. Nemalým zpestřením jsou zde tak i různé úryvky z dobových recenzí. Text je navíc i v angličtině, což bude pro event. posluchače v zahraničí věc víc než vítaná a snad i potřebná, vzhledem ke kontextu doby.
Vybavuju si, jak jsem před mnoha mnoha lety (au) tvrdil, že tahle nahrávka Našrot zní nějak jako Telex na speedu po 10 pivech. Teď budu zdrženlivější a napíšu jen "starý dobrý Našrot...".
Hodnocení :
4 ( z pěti možných)