NAŠROT, PINK CHUBBY CIGAR, Jihlava 19.5.1995
Aniž by kdo tomuto "šňůrovému" spojení věnoval výraznější pozornost, potloukal se po vlastech českomoravských brněnskohavlíčkobrodský tandem silou neochvějného buldozeru, drancujícího nikoliv neposlušnou zemi, ale citlivé ušní bubínky neposlušných dítek, opustivších v daný večer rodiče. A je dobře, že jich právě v Jihlavě, v jednom z nejstarších rockových klubů u nás, bylo požehnaně, byť to do půl jedenácté vůbec nevypadalo. Zahajující brněnští PINK CHUBBY CIGAR zrají jako dobré víno. Zdá se, že se definitivně smířili s tím, že se na ně publikum nepřichází odvazovat - byť oni to dokáží na pódiu mistrně - ale přibylo si poslechnout slušnou hudbu s českými texty. Oni jim ji poctivě předkládají, zpěvák Lála se snaží co nejčitelněji intonovat a přirozený feeling jeho projevu (nepodpořený dalším vokálem) jenom podtrhuje dobře sehrané a profesionálně se chovající těleso. Hodinový repertoár proběhl bez oddechového času, výborně působily až jazzově rozehrané pasáže u novějších skladeb, aby na úplný závěr zazněly "Boty" s finálovým vstupem do Doorsovské "Break On Through".
Zmiňuji se o tom proto, že tahle skladba se ten večer vyvalila z reproduktorů hned dvakrát. Zatímco u první kapely sloužila jako zpestření (možná i přihlášení se ke vzorům), NAŠROT ji má regulérně ve svém repertoáru a jako tradičně ji zahrál s hardcorovým nasazením. To ale patří k jeho image, byť ten večer zazněly skladby z debutu, "dvojky" i budoucího alba. Myslím, že odbýt tuhle kapelu slovem "nářez" není vůči muzikantům solidní. Aby se vůbec řada kapel mohla postavit na pódium, jsou agresivita a syrovost podmínkou. Pokud zůstaneme jenom u nich, jako u toho nejpodstatnějšího a nejcharakterističtějšího, uteče nám u NAŠROTU třeba pozoruhodný hlasový náboj Hraboše, rozvrhnutý do tří poloh. V té rapové není příliš pevný, ve zpívané zase nepřesvědčuje intonačně, zato když se prokouše k hardcorovému běsnění, budí dojem, jako by se narodil pro řev. K tomu ještě svádí vizuální pozornost publika coby živý indikátor záznamové úrovně, neboť jeho taneční výstupy jsou přímo úměrné napětí na pódiu. Ostatní v kapele si plní úlohy instrumentalistů, leč život z nich vyprchal nejspíš před koncertem. Povšechně platí, že NAŠROT je spolehlivá pódiová jistota, která bude ozdobou kdejakého festivalu. A to prý téměř nezkoušejí. Je to vůbec po těch letech třeba?