Kozáci i Čechomor: Trutnoff je v polovině
Jako každoročně ve stejnou dobu začal i letos v Trutnově "tak trochu jiný festival" Trutnoff Open Air. Své největší jméno si tentokrát ponechal na úplný závěr, ale už začátek opět potvrdil, v čem se zdejší program na první pohled liší od svých kolegů: tedy v pojetí žánrové tolerance. Nehraje se tu jen pro mladé či jen pro rockery, podzemní spolky nejsou diskriminačně odsunuty na pidiscénu, vzdálenou kilometr od té hlavní, ale zároveň už léta platí, že ačkoli mnozí tuhle akci považují za určenou "pro stárnoucí máničky", hrají tu i interpreti z toho nejpopovějšího mainstreamu. A je dobře, že ani letošní ročník v tom není jiný.
To, v čem se možná Trutnoff 2015 začíná lišit od předchozích ročníků, naznačil v rozhovoru pro festivalový zpravodaj Dan Bárta: účast na festivalu se stává ukázkou občanského postoje. Ještě například před deseti lety nebylo totiž vyjádření pozitivního vztahu k bývalému prezidentovi Václavu Havlovi či totalitním režimům ničím neobvyklým. A ještě před třemi lety až na pár asociálů nikdo nepochyboval o tom, že uprchlíkům se má pomáhat.
Nyní je situace diametrálně odlišná. A obzvláště ti mladší právě zde mají mnoho impulsů k zamyšlení, proč jiné festivaly nemají ve svém areálu stánky neziskových organizací, proč se snaží tvářit apoliticky, aby si náhodou nepohněvaly některé sponzory, a nebo jen to, proč je jinde "rodinná atmosféra" důležitější než samotný program.
Čtvrteční večer byl i tentokrát jen zahřívacím kolem. Po obvyklé bohoslužbě otevřeli letošní program hluční rockeři Boron ("Většina z vás jste nás ještě neslyšela, protože když jsme tu hrávali na minulých ročnících, tak jste ještě spali") a náhradou za onemocnělého Vladimíra Mišíka dal na šedesátá léta zavzpomínat Karel Kahovec s George & Beatovens.
První zahraniční lahůdkou se měl stát Matisyahu, americký zpěvák spojující židovský původ s reggae. Jeho spíše dubové rytmy se ale utopily v nudném zacyklení a jakkoli zněl prvních pár minut zajímavě, později se bohužel ukázalo, že "hraje stále tutéž písničku". Roli největší hvězdy večera si tak pro sebe snadno urvali Monkey Business. V americko-sovětských barvách kostýmů rozskákali celý areál a Matěj Ruppert bavil svým projevem, plným parodické výslovnosti a absurdit. Stan mezitím hostil černého koně večera se, stále poměrně utajovaný klenot a velký objev posledních let, syrovou kapelu Ladě.
Páteční den pak vypukl festival naplno. Trošku se odhalily problémy letošní dramaturgie, kdy prakticky ihned po sobě vystupovali žánrově i náladou velmi podobní interpreti, kteří se i částečně překrývali, aby se o dvě hodiny později situace opakovala se zcela odlišnou hudbou. Ihned po ve skvělé formě se nacházejících Kurtizánách z 25. Avenue, kterým velmi pomohlo znovuangažmá sólového zpěváka, na druhé scéně řádili podobně "nadupaní" Našrot. Za divoké výskoky frontmana Hraboše by se mimochodem nemuseli stydět ani o generaci mladší kolegové. A o něco později se zase svým komorním vystoupením Iva Bittová s Čikori překrývala s Danem Bártou a Illustratosphere. O příliš promyšlené dramaturgii to rozhodně nevypovídalo. Vybrat si ale mohli všichni.
Oddechový a zábavný set předvedli stále suverénnější Poletíme? Zklidnit se bylo možné nejen u něžných písní zmíněných Ivy Bittové a Dana Bárty, ale i u folkové legendy Wabi Daňka, který tentokrát vystupoval sám a hravě rozezpíval několikatisícový dav. A s aplausem se setkalo i neobvyklé spojení Jiřího Lábuse, recitujícího poezii "Magora" Jirouse s operním pěvcem Alešem Procházkou.
Undergroundový stan nabídl nejen magicky silné a skvěle odehrané vystoupení legendy DG307, ale i pro mnohé velkou neznámou v podobě one-man projektu Koonda Holaa. zatímco první tentokrát často sahali k letitým skladbám, které ovšem zahráli ve zcela současných a překvapivě životných aranžích, druhý doslova hypnotizoval svými psychedelickými konstrukcemi, ve kterých dominovala neobvyklá a perkusivní hra na kytaru ve spojení s elektronickým vrstvením hned několika linek.
Pozici páteční zahraniční hvězdy hravě obhájili Kozak Systém, ukrajinská jízda ne nepodobná známějším Gogol Bordello, která je pokračováním někdejší úspěšné kapely Haydamaky. Neúprosně se ženoucí punkový rytmus zpestřovala skvělá trubka i akordeon a vysoké nasazení neustávalo ani v průběhu vystoupení. A to, že nejde jen o opakování již jinými vyzkoušeného modelu, dokazovala ředa drobných detailů, jako třeba velmi invenční používání efektového procesoru pro trubku. Živočišnou hudbu pak doplňovala i přirozená, a živelná show.
Závěr první poloviny festivalu obstarali na hlavní scéně Čechomor, na druhé The Fireballs a ve stanu Velvet Undreground Revival a legenda reggae Karel Babuljak. Čechomor ukázal, jak umí pracovat s davem a jak masového posluchače jeho pojetí "folklorečku s bicíma" (abych citoval Marka Ebena) stále nesmírně baví. A opět se tak u něj ukázalo, že mainstreamové hvězdy tuzemského popu často na trutnovském Bojišti slaví větší úspěchy, než zahraniční hosté. Ale dotažená porce klasických rokenrolů v podání The Fireballs, kteří i v pozdní popůlnoční hodině zvali "na parket", zněla přece jen upřímněji.