Vydat takový obsáhlý komplet o několika součástech byl už prapůvodní nápad nebo se celá myšlenka nějak vyvíjela?
Nápad s knihou o historii Našrotu jsem s jejím pozdějším autorem Radkem Diestlerem diskutoval už někdy v roce 2007 - že by jako vyšla už k výročí 20ti let existence. Jenže pak na to nějak nebyl čas, my jsme se starali hlavně o novou desku Rag(e)time a -rdd- měl mezitím jiný knižní povinnosti.
Když jsme v roce 2009 s Carlosem Palomitou konečně sestříhali DVD z koncertu „20 let Našrot“, napadlo mě, že by se mohlo vydat jako příloha oné diskutované knížky. Radek ale zrovna rozjížděl rozšířený vydání spisu o Třech sestrách a řekl mi, že bude volnej až od ledna 2010. K čemuž taky došlo, takže nás začal kobercově bombardovat tisíci dotazy ohledně historie Našrot. Mezitím jsme jako kapela začali kvůli jednomu festivalu předělávat naše songy do formy unplugged. No, a v tý chvíli do hry vstoupil vydavatel knihy Petr „Žvatla“ Novotný s tím, že by se mohla udělat její další příloha – CD Našrot Unplugged.
Takže celý se to vyvíjelo postupně, až z toho vznikl takovýhle multimediální projekt.
Můžeš trochu přiblížit všechny tři složky kompletu?
Diestlerova kniha „Totálně Našrot“ samozřejmě popisuje historii kapely - od roku 1988 prakticky až dodnes. Zároveň ovšem sleduje tu línii havlíčkobrodskýho undergroundu, z který soubor vznikl – a v jejím čele stála formace Křečový Žíly, kde tři členové Našrotu působili. To znamená, že je tu vylíčená atmosféra 80.let, tak jak ji zažívala nonkonformní mládež na maloměstě.Od běžnejch chlastaček až po organizování androšskejch akcí.
DVD obsahuje padesátiminutovej záznam z koncertu „20 let Našrot“ v pražským Vagoně z 12.12 2008. A CD „Našrot Unplugged“ transformuje některý naše starší písničky do poněkud jemnějšího hávu. To znamená akustický kytary, kontrabas, housle atd. Ale pozor – objeví se tam i dvě novinky: song „Night In Lhasa“, kterej vznikl jako reakce na situaci v hlavním městě okupovanýho Tibetu na jaře 2008, no, a pak „Windy Day (A Slow Pathetic Song Smelling Of Camp)“, což je takovej ploužák, definice kýče, tak jak si ho lze co nejlíp představit. No, napsat to někdo v Americe, tak za něj možná dostane Grammy. (smích).
Akustické album Našrot není zrovna pro návštěvníka vašich běžných koncertů lehké si představit. Měli jste vůbec na něco takového nástroje nebo jste je začali shánět až před natáčením?
S tím, že by se mělo hrát akusticky, přišel jako první manažér Cecek někdy v druhý půli roku 2009: řekl, že nás spřízněná crossoverová kapela Nonsense zve na festival Bezproudoff, kterej pořádá každý léto ve Vel-Mezu. A že tedy, jak již vyplývá z názvu festu, bude se hrát tzv. „unplugged“. Jelikož to mělo bejt až v létě 2010, tedy ve velmi vzdáleným budoucnu, a my byli lehce připití, tak jsme to odzejvali stylem, nojo, jasně, klidně, jednorázovka – vemem španěly a vodšmrdláme to tam.
Když jsme pak v lednu 2010 hráli s Nonsense na jednom koncertě a Velmezští nám znovu připomněli Bezproudoff, už nás to trochu vyděsilo. Ona to asi žádná prdel nebude – asi bysme přece jenom měli udělat těch zkoušek víc. Okamžitě jsme si začali kupovat nástroje (já s Ceemkem elektro-akustický kytary a Martha elektrickej kontrabas) a začali trénovat.
Mezitím Žvatla projevil přání natočit CD s těma akustickejma věcma. Ony se unplugged desky normálně dělaj většinou z koncertů, jenomže první dead-line knihy měl být někdy v říjnu 2010, což byl naprosto vražednej termín. Na to, abys jako bigbíťák natočil akustickej koncert, musíš dost předělat aranže, styl hraní, styl zpěvu atd. No, a taky je třeba zahrát ty songy koncertně víckrát, aby měly možnost si „sednout“. Ovšem my měli ty koncerty nasmlouvaný jen tři a to ještě ten fesťák odnesla tropická bouře. Tak jsme holt narychlo objednali studio, že to natočíme studiově. Tam vznikaly kuriózní situace, kdy třeba novinka „Windy Day“, se prvně zkoušela den před nahráváním a jen jako náčrt, takže když na ní došlo ve studiu, nikdo nevěděl, co má hrát.
Ale nakonec se to dalo kupy, a myslím, že na to, jaký jsme normálně hlukový hovada, to dopadlo docela dobře.
Znamená to, že Našrot teď čas od času hrávají i speciální akustické koncerty?
Ano, je to tak. My samozřejmě pořád preferujem ty decibely, takže těch vystoupení unplugged bude míň než těch elektrickejch, ale nějaký proběhnou. Například 17. 5. v Praze v Malostranský besedě s Blues Sessionem Olina Nejezchleby.
Dají se jednotlivé části kompletu získat i samostatně?
Ne, ne, je to postavený jako balíček různejch vjemů – čtení, hejbací obrázky, audio. Je to zároveň i hezkej artefakt: nakladatelství Petrkov moc knih neprodukuje, ale když nějakou udělá, vždycky stojí za to.
Jde ještě o dozvuky oslav jubilea kapely nebo o start nové kapitoly?
Jednoznačně jde o dozvuky jubilea kapely, což nakonec z rozhovoru vychází. Možným náčrtem pro budoucí kapitolu Našrotu je v podstatě jen to využití akustickejch nástrojů. Ale nebudeme to přehánět. Přece jenom máme radši ten rachot.