I svou novou deskou potvrzují Našrotbezezbytku pozici nejtvrdší domácí rockové kapely ve stájiPopronu. Při jejím poslechu je nad slunce jasné, že"řezníci z Vysočiny" zase jednou splniliočekávání. Ostrý hard core s přesvědčivostí a"tahem na bránu", jakým se vyznačuje třebakultovní americká parta dřevorubce Teda Doyla, místyokořeněný silovou tváří Panthery, popřípadě rapem, čifunky prvky, to vše podpořeno zajímavými anglickými texty,přináší zasvěcenému posluchači to, co by na desce Našrotasi hledal.
Už úvodní Another1984 (Fuck Their Bright Right Life) s tažným kytarovýmriffem slibuje mnohé a následující odpíchnutá Don´t KillThe Rats ambice potvrzuje. Syrový hutný materiál snezbytným nábojem agresivity lehce brzdí až třetí, valivá ThePrisoner, na níž je sice nutno si nějaký čas zvykat, alelze o ní říci, že je zcela plnohodnotnou součástí alba.Velmi dobrá kytara, jistá rytmika (zajímvé bicí, hodnézaznamenání třeba právě ve zmiňované The Prisoner)a vokál, jenž pouze neřve, ale dokáže obsáhnoutrůznorodější výrazové odstíny, vytváří originálnípodobu hardcore made in Našrot. Největší "hitovkou"desky je nekompromisně jdoucí I KIlled My Little Pony,ale velmi příjemné je i zařazení žádaného koncertníhočísla, osobité verze Hendrixovy Purple Haze. Zdá sebýt až neuvěřitelné, jak se Hrabošovi & spol. podařilozachovat původní atmosféru skladby při současném aranžmá.Ostatně duch Hendrixe bloudí i v jiných skladbách (např. WeAre Still Here nebo Life On The Blade Of A Knife). Oddema Totálně našrot (1989) urazila kapela hodný kuscesty k větší hutnosti a dokonalosti. Už tehdy bylazajímavá, ale teď je její projev ucelenější, pestřejší,našlapanější určitou vnitřní energií.
Hodnocení: 6 / 7