"Mnohdy jsme zcela nesprávně řazeni mezi punkery, ale mynejsme žádní punks. Líbí se nám hlučná hudba. Mámerádi, když basa dělá vrrr, bicí trrr a kytara kchrrr. Jsmevlastně taková veselá radostná kapela."
Není snadvýstižnější charakteristika NAŠROTU než uvedenásebedefinice, kterou jsem objevil ve svém archivu mezimateriály, poskytnutými jednou třetinou tétohavlíčkobrodské formace, kytaristou a zpěvákem Hrabošem.Spolu s rytmikou Martha (bg) - Vodník (dr) dávají nátěrem,jemuž přišpendlili visačku "pub core", drsnounakládačku všem citlivějším povahám. Po vesměs vlastnímináklady vyprodukovaných projektech Skimmedu, SRK a LDF je albumNašrotu první deskou tuzemského hardcoru, vydanou oficiálnígramofirmou. Kdo však čekal kvalitnější nazvučení, nebudezcela nadšen. Nezbývá než doporučit: poslouchejte"volume max"!
LP sestává zedvou nepříliš vyrovnaných částí. První strana je až naúvodní song výsekem loňského (žel nedokončeného) programu"Teror růžovejch prasat", zatímco zbytekpochází ještě z dob hluboko prerevolučních. A ten,přestože kupodivu co do obsahu až na vyjímky nezastaral,působí podstatně fádnějším a oposlouchanějším dojmem.Oživením tu je výborná skladba Král je mrtev, ať žijekrál (nenásilné střídání tempově odlišnýchpasáží), která navíc vybočuje z jinak poněkud sterilníhoaranžérského rámce, citace Beethovena v Nemám už nadějia také zřejmě největší hit skupiny, přímočará SexyStory, nicméně pekelný drive není všechno a skutečněneotřelých nápadů je jen o málo víc než pověstnéhošafránu. Samoúčelná disharmonie exhibice v závěru Hnijícíkrálovny k nim nepatří... Naproti tomu novější věcidisponují daleko rozmanitějším výrazovým arsenálemvčetně náznaků krajního grind core (Takový malývychýlení, Produkty ideologie).
Když nám Hrabošs patřičným důrazem sděluje "Jsme líný řvát i fuck!fuck! a srát ne tenhle svět", věřím mu to.Autentičnost (funkční užití vulgarismů nevyjímaje) bylavždy jednou z hlavních zbraní Našrotu. Skřípe to jen tehdy,když kapela ztrácí svůj typický nadhled (Policejní stát,Blues..., Hodnej kluk). Máme tu ovšemosvobozující prvky v podobě jízlivého sarkasmu, zejména v Pochodufalešnejch rebelů (s plexisovskou variací"Půlnoční debil kráčí...") zvlášť účinného:"V kavárně seš každodenně vostrym hochem, doma si pakhoníš ptáka před zrcadlem..." a poměrně svěžíhumor. Plastická trhavina je fajn vtípek a při epilogualba (závěr fiktivního koncertu) jsem se s chutí zasmál...
Hodnocení: 3 / 5