Havlíčko-Brodská HC legenda se opět probrala z kómatu a letos v létě natočila svoje páté studiové album s poněkud tajemným názvem "The Mirror & The Mask". Kromě už mnoha bitvami osvědčené sestavy se na něm coby stálý host kapely podílel také hráč - v hardcoru poněkud netypický nástroj - djembe, Martin Dressler. I když, mluvit v případě Našrot o typickém HC je dnes přinejmenším zavádějící. Úvodní otvírák "Life Is Elsewhere" by toto označení ještě jakžtakž snesl, hutné a řízné kytary čistí prostor rockující rytmice a všemu pak vládne "Hrabošův" razantní chraplák. Ale už od druhé skladby "Smile For The Camera" se situace začne měnit a do lokálu vtrhne svěží funky rytmika, kytary se odlehčeně vznášejí na "beglajtových" obláčcích a "Hrabošův" (?) zuřivý ryk se sympaticky mění v celkem melodický, místy trochu nejistý vokál. Tento funky-rockový bastard mi trochu připomíná brněnské Narvan (blahé paměti, bohužel).
Prvním opravdu zajímavým počinem se mi tak jeví až píseň "Snowing In The Desert" se vzrušujícím dvojhlasem violy a hutné riffující kytary, zkrášlené orientálními arabeskami a výrazným zvukem perkusí. K tomu emocemi prodchnutý a melodicky výrazný vokál a první vrchol alba je na světě. Šťouralové by mohli namítnout, že Led Zeppelin něco podobného předvedli už před 25 lety ve skladbě "Kashmir", ale to můžete s klidným svědomím hodit za hlavu. V duchu orientálního "funky-coru" se pak nese i zbytek alba s výjimkou cover verze skvělé skladby "I´m Free" od legendárních The Who, jež se v šedesátých letech stala hymnou tehdejší rebelující generace.
Druhým a zcela jednoznačným vrcholem se tak stává až poslední píseň, více než devět minut trvající "Arabian Magic Train", ve které kytara vytváří hustou stěnu noise, jež spolu s výrazným rytmem perkusí a vypjatým "Hrabošovým" chrapotem tvoří kompaktní, pulzující masu soundu, kterou ještě zahušťuje plný zvuk violy a kláves. Hypnotický, uhrančivý, magický proud světla, jež balancuje na úzkém hřebenu vlny, aniž by jen na vteřinu zakolísal. Skvělá píseň, která zcela opodstatňuje svoji délku. Samostatnou kapitolou této desky jsou pak "Hrabošovy" texty. Podle mého zcela zastiňují hudební stránku a ve všech ohledech ji předčí. Nečekejte žádné vzletné, narcistické a povadle-intelektuální ejakulace. "Jen" existencionální obrazy chlápka, co už má něco za sebou a ví, jak to na světě chodí.
Závěrečný bonus je skladba "It´s A Rhythm Generation", která jako by se právě vyřinula z místního baru "Tropicana". Latinsko-americká taneční salsa se vším všudy. Galantně svižný rytmus bicích, profesionálně tuctová kytara a decentní saxík, zvoucí na parket muže v bílých oblecích a pomádou ve vlasech, kteří drží v náručí vyleštěné ženy v lesklých drahých róbách. Fajn.
"The Mirror & The Mask" je mi sympatické svoji snahou vymanit se z poněkud úzkých mantinelů hardcoru, ale tato snaha podle mého zůstala někde na půli cesty. Snad jen výše vzpomínaná "Arabian Magic Train" naznačuje cestu, jakou by se mohli NAŠROT v budoucnu smysluplně ubírat. Nezbývá než to nechat na nich.