Máničky, Plastici, obušky, popravy, burzy gramofonových desek,... Do dob výše popsaného se vrací Petr Hrabalík s deskou Songy z bědných časů.
Jedná se o 2CD se sedmnácti skladbami, sepsanými v letech 1984-1989. V té době je Hraboš zpívával s kytarou po pražských a havlíčkobrodských hospodách. Brzy se ale stal frontmanem pionýrů tuzemského HC, kapely Našrot, a na své písničkářské období se rozpomenul, až když Našrot před pár lety začali hrát akustické koncerty.
Ponořil se tedy opět do bědných časů a vybral ten materiál, kterému se podařilo přežít dobu. Spolu se spoustou dalších muzikantů tyto písně nahrál a vydal je tak poprvé na opravdovém albu.
Omluvte mě za dějepisnou lekci. Teď už půjde opravdu o tu desku. Hudebně se album pohybuje od blues přes folk až po akustický rock. Díky velkému počtu hostů je deska po stránce instrumentální hodně pestrá a různorodá.
Co je ale ještě lepší, je stránka textová. Je z nich totiž opravdu cítit duch doby vzniku (a většinou i místa vzniku, protože spousta z nich je o hospodách), ale díky jejich kvalitě se dají beze studu hrát a poslouchat i dnes.
Rozhodně každého zaujme výborná píseň Hej chlapče, futuristická skladba Hospody budoucnosti a nebo další verze legendární Hnijící královny, která nic neztratila ani ubráním elektrických kytar. I zbytku alba se ale daří držet laťku hodně vysoko.
Rozhodně se přimlouvám za navázání na tuto desku kompilací s novými skladbami. Chápu vytížení Našrotu, ale byla by škoda, aby zůstal tento počin sám.