Bylo, nebylo, dávno tomu, psal se rok 1988 a v Havlbrodu se dali dohromady NAŠROT. Pojmenovali se podle stavu, v jakém se velmi často ocitali, a začali to mastit... Bez velkého přemýšlení. Předák Petr Hraboš Hrabalik, později výrazná postava tuzemské nezávislé scény, hudební filosofii kapely vysvětlovat s použitím citoslovcí: „Máme rádi hlučnou hudbu. Líbí se nám, když basa dělá vrrrr, bicí trrrr a kytara kchrrrr.“ A nezapomněl upozornit, že nejsou žádní punks. Přesto byli do hardcore-punkové scény řazeni, protože hudebně k ní měli nejblíže. Ale daleko neměli ani k hospodskému bigboši a androši...
Debutové demo „Totálně našrot“ nahráli NAŠROT na podzim 1989, tedy krátce před změnou režimu. V bookletu vinylového vydání ostatně neopomněli poděkovat HB-estébákům za to, „že je při nahrávání nevotravovali“. Ona StB na to „votravování“ ani neměla dostatek času, protože demo bylo nahráno za pouhé tři hodiny. Ale stejně jako řada podobně pořízených a šířených nahrávek, i demáč tria z Vysočiny se i přes řadu nedostatků a diskutabilní zvukovou (ne)kvalitu stal kultovním.
Hospoda, resp. její ruch demo načíná a s ní i jedna z největších kultovek „Našrot“. Kdo by neznal kratinkou hardcorovou rychtu a slova „Jedly, pily, hodovaly, a pak si to udělaly vokurkou a tyčí. Byly úplně našrot!“ Ale od hácéčka vede krátká cesta k androši zkříženému s HC, „Jsem šťasten, že jsem člověk“ je tedy tak nějak rozpolcená, na „Mahaj Beham“ je i slovo rozpolcená krátké. Bordýlek s textem ve svahilštině zatím nenasvědčuje, že se bude dít něco mimořádného, což platí i o signifikantní skladbě NAŠROT „Koziáš“, kratinkém výkřiku, který se objevil v historii souboru několikrát. Pro mě začíná nahrávka se skočnou jízdou „TN“, po níž to do konce strany A pěkně odsýpá - čímž nemyslím jen to, že jsou skladby svižné, ale že jsou zajímavé, chytlavé a některé i docela profláklé. Což je určitě případ asi největší hitovky áčka „Hodnej kluk“, známé i z kompilace „Rebelie“, ale podobně silně působí i „Král...“, který se opět přelévá z pomalého tempa k extrémnímu takřka grindovému nářezu.
Béčko načínají dva svižné krátké songy, hlavně „Strýc na výboře“ se sype, pravda, jako brambory do sklepa. (úsměv) Ale tehdy podobně hrála většina punk/core/bordel kapel. Překvapení v podobě piána v úvodu „Nemám už naději“ trvá pár vteřin a poté trvá pár vteřin další rychlý mazec. Uprostřed druhé strany se experimentuje, „Princip...“ je docela úlet, hudebně má rozhodně blíž k androšským kapelám, z nichž umím jmenovat akorát PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE nebo DG 307... „Schovej se“ připomíná anglické punkové party, dokud se neobjeví podivná pycho pasáž. Naléhavá, znepokojující, na nervy brnkající „Hnijící královna“ pochází z repertoáru havlíčkobrodské kapely KŘEČOVÝ ŽÍLY. Jde o hodně silnou skladbu, což se dá říci i o cajdáku „Sexy story“, jehož chytlavý refrén by dnes žádným pankáčům neprošel. (úsměv) Jde o takový lacinější bigbít, ale ve své době nesmírně populární, o čemž svědčí sborové halekání refrénu v podání hospodských povalečů v závěru písně... pořízeno v hospodě U Hnátů, domovském to zařízení NAŠROTU i dalších podivných kapel a existencí v Havlíčkově Brodu před rokem 1990.
Texty měli NAŠROT o dění v hospodách, o dění ve společnosti (pochopitelně jim režim, média a papaláši leželi v žaludcích), o nelehkém životě a o lehkých holkách. Slova jsou napsaná poměrně zručně, na tehdejší dobu jde určitě o nadprůměr, i díky tomu, že se jedná spíše o popis skutečností a z nich vyplývajících frustrací, než aby pánové někoho k něčemu nabádali a agitovali. Sice je to všechno štvalo, ale jejich revoluce končila u sklenice piva. (úsměv)
Obal je opět, jak je u Papagájových titulů dobrým zvykem, luxusní. O autorovi titulní i zadní strany přebalu je jasno na první pohled, Tofu Thrasher má nezaměnitelný rukopis a pohled shora na hospodský stůl, na němž nechybí půllitry s pivem, panák, cigára Mars, popelník a sirky, připomíná přechodné bydliště kapely na konci osmdesátých let. (úsměv) Nad stolem si ruce podávají kazetu s demáčem, na zadní straně pak další ruka sepisuje seznam skladeb. Dobrý nápad, skvělé zpracování. A hodnotný je i vnitřňák, dvojlist na kvalitním tvrdém papíru obsahuje historické pojednání o začátcích NAŠROT (převzaté z webu České televize o seriálu Bigbít) v češtině a angličtině, dobové fotky, texty a všechny další potřebné informace, nechybí ani Hrabošova legendární kresbička kapely, použitá na debutovém albu „Destructive tour“.
Reedice - nebodováno.