Vysílá Radio Libanon. Hrabošovi evidentně učarovalo "válení marockých sudů" z minulého alba a i na tom novém zní jeho NAŠROT trochu jako orientální hard rock.
Místy to má až groteskně parodický nádech - The Nightmare In Tanger zní jakoby ZZ Top předvedli svůj texaský step oblečeni v búrkách a s fezy na hlavách, z nichž se derou vousy potřísněné bourbonem. A když se v Pain Hunter ozve jiskrný kytarový beglajt nad baskytarovými slapy a Hraboš se drsně bije v prsa, anebo když kytara vyklene z Runners With Death bolestný folk rock v mollovém akordickém sledu a Karel "Čechomor" Holas (jeden z hostů) rozhodí něco houslových perliček, můžete hledat ten "pravý" Našrot znovu.
Pozitiva převažují, byť si třeba frontman namazal v podobě zeppelinovského Whole Lotta Love hodně tlustý krajíc. Stokrát může být tato píseň jeho srdeční záležitostí a stokrát jí může předložit v zajímavém, poloakustickém aranžmá a s vlastními "svatokrádežnými" úběhy (zase ty arabské motivy), výsledkem je mírně bunarská zplácanina, v níž se necítí dobře ani pěvecky - opět nechtěná parodie i s tím zoufale českým "houlatalóf" a s úsměvnou závěrečnou vokální exhibicí. Psychoramadán.
Daleko uvěřitelnější Našrot na nás vystrčí růžky v postpunkových jízdách, kterých tu však není mnoho (hádejte, čím je "vyšperkována" jinak svěží záležitost Looking Into Your Privacy?). A když na mě vycení arabský kůň zuby i v úvodu a dalších strunných i klávesových fériích i War Or Peace & Love (vokálně patrně nejlepší Hrabalikova věc na albu), je to buď chladný záměr, anebo je Hraboš ještě větší psycho než Stuart Pearce. A to už hraničí se zlomením nohy, srdce a šípu.
Jasně slyším, jak budou některé skladby parádně zabírat živě v zakouřeném lokále, třeba ta posledně jmenovaná chuťovka. I tak si však myslím, že Našrot tentokrát natočil, ve snaze o svěží, nepolopatistický bigbít, desku jako parodický exkurz někam, kde se tuzemskému rockerovi dýchá, a proto i chlastá, špatně.
Hodnocení: 4 / 7