NESMÍRNĚ CHYTRÁ deska, jen co je pravda. Velezkušení NAŠROT, sdružení kolem mainmana Hraboše už mají za sebou mnohé na to, aby byli schopni v roce 1998 přijít s nezamindrákovaným a inteligentním albem, na kterém se umně střetává několik hudebních pásem. V tomto roce jsem ještě u žádného tuzemské ho alba (snad s vyjímkou Dark) necítil tak mocné češství, které se neztrácí pod ultramoderním výrazem, který naopak ještě podtrhuje. "Somethimes the sky is dark," zpívá Hraboš, ale není v tom pražádná deprese či smíření se s faktem. Když to podtrhneme brilantní instrumentalitou a kompozičními schopnostmi, nemůžeme nedostat nadprůměrné album. Obřadní perkuse co introdukce. Welcome to the (urban) jungle! Pak ostrý riff Lost Generation se vzrušujícími vodopády rytmiky a Hrabošův hlas, příjemný jako struhadlo. Girl, That´s You s titulním riffem, vypůjčeným z Diovského "Holy Diver", semihiphop a ofenzivní výzva Try To Lie s ultrachytlavými vokálními ataky. Soldiers Of A Different World začíná jako z krimi, aby se posléze vlila do natlakovaného coremetalu. A pak, jako mávnutím kouzelného proutku, v době, kdy už všechen ten nápřah hrozí nabrat jedinou kolej a odšumět do prázdna - uvolněná barovka Tequila Under The Dark Sun, v níž Hraboš dává konečně vědět i o svých pěveckých kvalitách v pravém slova smyslu.
Pomyslnou druhoupolovinu disku uvádí Us And Them, dráždivě strukturovaná v oscilaci mezi brutalitou a kobřím vyčkáváním, pak téměř zeppelinovské aroma v úvodu No Way In This Reality s následným perfektně zvládnutým rapmetalovým schématem, které neobluzuje, ale útočí zpříma. Beatlovská Paperback Writer rafinovaně zachovává původní aroma, ale koření je punkovým tahem a hlasovými fortissimy. She´s The Right Girl se ironicky šklebí a drtí a Flashbacks brousí až někam ke gotickodoomovým teritoriím mírně ofouklým psychovětry Voivod či Samael a Epilogue: What Fills Me Up?, homeless hraje na kytaru zapojenou do tranzistoru v klaustrofobických prostorách podzemky. Fade out. Vlastně ne. Závěrečný brutal remix Girl, That´s You doplňuje náhled na Našrot i o bezcitně industriální položku.
Hraboš (vlastněHraBoss) a Našrot? Parta do každého počasí i ke každémustolu. K zaplivanému pubcorovému i k aristokratickymodrobílému pod slunečníky v Rosáriu. Když dokážemepochopit blbost, pak chytrost opravdu nejsou žádné čáry. Jensi v tomto světle přece jen myslím, že užití angličtiny,co výrazového slovního prostředku u kapely, která máevidentně co říct a pod lebeční slupkou ani stopu popilinách, je přinejmenším diskutabilní.
Hodnocení: 6 / 7