NA PUNKOVÉM NEBI STŘÍDAVĚ OBLAČNO
Koncert se konal v plzeňském "Domu hrůzy" (tak jak je všeobecně nazýván místní DK ROH aneb "odpornej skleník, proti kterýmu je i pražskej Palác kultury stavba jedna báseň...") a jeho výtěžek byl určen na fond dětské onkologie. Vystoupilo celkem 12 vesměs (více či méně) punkových skupin. Akce se stala po říjnovém Punkedenu na Žofíně další mohutnou přehlídkou této donedávna poněkud v ústraní stojící muziky. Domácí formace CHRONICKÁ NEVINNOST, KUDYKAM a ZNOUZECTNOST kupodivu příliš nezaujaly. Posledně jmenovaná kapela ovšem byla silně indisponována (jediného kytaristu skolila infekce), takže jejich skladby v improvizovaném zvukovém kabátě tentokrát vyzněly spíše jako nepřesvědčivý pokus o alternativní rock. Skinheadi tu měli hned dvě "své" skupiny. BRÁNÍKU zatím chybí mnohé. Hoši potřebují především co nejvíce hrát a zamyslet by se měli i nad slaboduchými texty. ORLÍK za poslední půlrok částečně obměnil sestavu a silně zradikalizoval a zdrsněl ve svých nacionalisticky laděných textech. Oi! jako řemen. Během vystoupení Orlíku došlo k několika drobným potyčkám holohlavců s ostatními návštěvníky, ale vše v mezích normy. TŘI SESTRY odvedly obvyklý standart. Jejich rozjuchaný punk a pivní filozofie však představují čím dál slabší odvar. Novými jmény na pražské punkové scéně jsou DO ZDI a STALINOVY OBĚTI. Oba soubory tvoří velmi mladí hudebníci a přes veškeré neumětelství a kostrbatost se zejména ten druhý zdá být příslibem. SVOBODNÝ SLOVO ze Sokolova předvedlo prozatím nevyrovnanou hardcorovou palbu a několik zajímavých textů. To nejlepší přinesla až poslední čtvrthodina téměř sedmihodinového maratónu tvrdého rocku. O havlíčkobrodském triu NAŠROT se konečně začíná mluvit. Drsný projev, setsakramentsky rychlá hudba a nadhled v textech, u podobných skupin zcela výjimečný - toť stručná definice jejich "pubcore". Našrot zahráli i pár nových věcí z připravovaného programu "Teror růžovejch prasat". Příbramští EE! - možná nejvýraznější punkový objev roku 1989. Až nezvykle melodické skladby v klasickém stylu 77, zahrané s jistotou a strhujícím nasazením. Divoké pogo desítek diváků. A na závěr legendy PLEXIS. Zruční instrumentalisté v čele s frontmanem Petrem Hoškem, osobností nejen pěveckou. Rozmáchlý repertoár stále více koketuje s metalem, což potvrzuje i zařazení skladby United Forces od thrashcorových S.O.D. Nelze však pominout, že většina písní je vlastně o ničem...