Koncert INSANIE jedenkráte ročně viděti, toť zákon nad zákony. I přes dva zatracené roky se mi to daří, ostatně udělal jsem si krátký přehled od roku 2016, i s ohledem na kapely, které se vedle INSANIE objevily, tady je:
INSANIA, THE REVOLT, THE HUMP, 23. 1. 2016, České Budějovice – Fabrika
INSANIA, VLADIVOJSKO, 11. 2. 2016, Praha – Rock Café
BRUTAL ASSAULT 2017, 8. 8. – 12. 8. 2017, Jaroměř – Vojenská pevnost Josefov
INSANIA, SATISFUCKTION, 6. 10. 2017, Praha – Rock Café
INSANIA, WHO KILLED MARILYN?, 9. 11. 2018, České Budějovice – MC Fabrika
INSANIA, SMRTISLAV, 22. 5. 2019, Praha – Palác Akropolis
INSANIA, MINORITY SOUND, 20. 12. 2019, České Budějovice – MC Fabrika
INSANIA, YTIVARG, 20. 6. 2020, České Budějovice – MC Fabrika
FESTA DE LA POHODA 2021, 31. 7. 2021, Vodňany – Sokolská louka
INSANIA, NAŠROT, 9. 4. 2022, České Budějovice – MC Fabrika
Z uvedeného je zřejmé, že za prvé jsem INSANII viděl 10x, za druhé, že INSANIA nemá typického souputníka, s kterým by absolvovala opakovaně turné, ale její spolupachatelé se mění, navíc i střídají v rámci jednotlivých štací každého tour. Ono je celkem složité vybrat k INSANII ideálního komplice, kapel, které plují na podobné pocitové vlně, není mnoho, a tak to někdy dopadá stylově rozervaně. Když ještě jednou mrknu na přehled 2016–2022, tak mi vychází, že nejlepší volbou byli NAŠROT teď v Budějcích.
Pamětníci „Totálně našrot“ nebo „Destructive tour“ si možná říkají, co dělal NAŠROT před INSANIÍ, ti, kteří o NAŠROT ví více, se divit nemůžou. NAŠROT už v devadesátkách přeřadili ke crossoveru a toho se drží do dnešních dnů. A z koncertu mi v paměti zůstalo několik možná nesouvisejících střípků:
- NAŠROT je sehraná kapela, kterou je radost poslouchat a sledovat skvělé muzikantské výkony;
- muzika, jakou NAŠROT hrají, zestárla; bez ohledu na její kvality je to prostě retro crossover se vším všudy;
- řada skladeb má i přes ono „zestárnutí“ (ať už jde o songy z devadesátek, nebo novější) stále potenciál zaujmout a vtáhnout do děje;
- šedesátiletá legenda tuzemského undergroundu Petr Hrabalík je pořád v dobré fyzické i pěvecké formě.
Ve formě je celý NAŠROT, který se na pódiu zdržel cca padesát minut, během kterých zazněl průřez tvorbou od prastaré „Malá je naděje“, kterou jsem si s chutí zapěl s frontmanem, přes starší i ne tak staré hity reprezentované např. „Bloody Oil“ (2008) po novou tvorbu. Z té jednoznačně vyčnívá skvělá „Dark East Mordor“, jež jednoduše předběhla dobu; nemyslím po hudební stránce – která se mi hodně líbí a refrén a ona epická ústřední pasáž mi neustále zní v hlavě –, ale po textové… v textu se sice píše o všech možných psychopatech z Východu, ale při pohledu na text je ona souvislost s aktuálním děním nabíledni:
Králové pouště a nafty mají tichou dohodu s vrahy ze zabíjející sekty.
Chapadlo plešatého cara zase obkroužilo kus cizí země.
Říše Draka okupuje cizí země a ničí jejich obyvatele i kulturu.
Vůdce hladové země, malé tlusté prase, hrozí svými raketami.
Všichni psychopati, všichni psychopati, chtějí vládnout světu, chtějí vládnout světu.
Zlo přichází z Mordoru, temnýho východního Mordoru.
/překlad z YT, kde je k songu klip/
A abych nějak pasáž o NAŠROT uzavřel – kapelu jsem viděl po čtyřech letech od předchozího setkání na vodňanské Festě a znovu mě dokázala udržet v pozornosti celou hrací dobu. Kolem ústředního crossoveru sem tam prolétl nějaký závan jiného žánru, možná metalu, určitě HC a místy mi přišlo na mysl i country, což mi doufám bude odpuštěno, pokud to bude číst nějaký zarytý fanoušek kapely nebo muzikanti samotní. (úsměv) Závěr v podobě coveru THE WHO byl z mého pohledu jediným bodem programu, který bych si odpustil, mnohem radši bych si dal „Hnijící královnu“; sakra, proč ji NAŠROT nehráli?
INSANIA má venku lisovnou a tiskárnou vonící nové CD (na LP se, v dnešní době tradičně, ještě čeká), které podporuje víkendovými akcemi po celé republice – sled celkově cirka tuctu koncertů se momentálně blíží do finále, v ČB šlo o předposlední víkend. Nové album „GRRRotesky“ jsem slyšel nesčetněkrát, hrálo mi doma i v práci do zblbnutí a když se blížil koncert, přemýšlel jsem, které songy zazní na živo a které zůstanou (zatím?) v záloze. A překvapení se za prvé nekonalo a za druhé konalo.
INSANIA se na prknech, co znamenají podsvětí, srovnala krátce po 22. hodině za zvuků intra plného ruchů a pazvuků. Na úvod zařadila prověřený šlágr „Chyby, co stihneš jen jedenkrát“ z předchozího alba „Na počátku byl spam“, z kterého v průběhu večera zaznělo dalších myslím pět písní („Nebe a Nietzsche“, „Joe si nepohlídal záda“, „Ať kypí žluč“, „Mezi námi přeskočila jiskra“ a „Co zní temně, musí ze mě“), celkově nejvíc ze všech nahrávek, a co taky stojí za zmínku, tak právě těchto šest skladeb se na „Spamu“ seřadilo na pozicích 1 až 6. Náhoda? Co do počtu zástupců se novinka nedostala ani na druhou příčku, protože hojněji byla zastoupena i deska „Zapal dům poraž strom...“, tuším pěti položkami, přičemž největší nadšení ve mně zažehla parádní „Sfoukni za mě svíci“, ale i další zástupci nejlepšího alba z třetí etapy existence kapely (1. etapa 1987 až 2000, 2. etapa 2001 až 2009, 3. etapa 2010 až 2022), jmenovitě „Božská komedie“, „Nejsvětější trojice“ nebo „Píšu ti švabachem“, se zpěvem puštěným ze záznamu, hodně potěšily.
A pak teprve co do počtu fláků novinka, vesměs skladby, které měly premiéru v éteru buď před vydáním „GRRRotesek“, nebo těsně po, „Vytěsňuju“, „Narvi svůj testosteron jinam“, „Haka starýho Nicka“ a „Jedeme peklo“. Za mě dobrý výběr, hlavně první a čtvrtý kousek top věci, škoda, že nedošlo na „Placatej svět“ a „Hvízdání“, to bych byl spokojený na sto procent. A taky se sluší doplnit větu týkající se konání a nekonání překvapení – to, jaké zazněly písně, nemohlo nikoho překvapit, to, že došlo jen na čtyři, mi překvapivé přišlo.
Když už jsem se pustil do inventury odehraných věcí, tak (bez záruky, protože se mi tradičně s odstupem stává, že mám dojem, že zaznělo víc skladeb než skutečně, protože mám vše najeté a při pohledu na seznamy písní na obalech desek prostě všechno slyším…) čím hlouběji do minulosti, tím méně zástupců z vydaných počinů, tu dva, tu jeden, tu žádný, jmenovitě „Volný radikál“, „Charisma krysy“, „Večer, kdy Freud zpíval basem“ a „Vražda ve staré hvězdárně“.
Kromě statistiky se sluší uvést dojmy a ty byly celou hodinu a čtvrt jako vždycky jen a jen příjemné. INSANIA šlapala jako dobře namazaný stroj, zvuk byl od začátku v pohodě, slušně slyšet byla i baskytara, o klávesách pochybovat netřeba. Poly byl taky ve formě, nejen pěvecké, tradičně vtipný byl i způsob, kterým skladby uváděl. Bavili se starší a pokročilí, bavili se mladí, a co bylo potěšující, mladých dorazil nečekaně vysoký počet a navíc se postarali o atmosféru v předních řadách, kde to žilo, i o skandování po základní hrací době, takže se propocení muzikanti museli vrátit s očekávaným přídavkem mystických megahitů „U.R.DEAD“ a „Zimní varování“, při kterých se pamětníci dostávají do extáze.
INSANIA opět prokázala, že je koncertní tutovkou, že má tak bohatý repertoár, že je v podstatě fuk, které skladby zahraje, protože je to hit za hitem. Subjektivně bych si přál více svižnějších věcí i více těch starších, ale při přemýšlení co vyřadit si připadám jako mistr Bílek v Kulovém blesku, když se těžce loučil se svými artefakty.