Půvab tichého randálu
Parta, která dokázala povýšit crossover nad chvilkovou módu, zachytila náhodou a překvapivě zdařile své akustické spády.
Výjimečné poloakustické koncerty znají příznivci jinak poměrně hlučné party Našrot už zhruba pět let. Záznam z toho vánočního z loňského roku se spíše shodou okolností než plánovaně dostal na dvojalbum. A skladby v obnažené podobě i jejich uvolněné podání nejenže za energickou běžnou podobou nezaostávají, ale nabízejí k ní nový rozměr.
Deska obsahuje španělky, kontrabas, ale také hostující housle, saxofon a perkuse, hity i dosud nevydané skladby a k tomu zdařilé coververze Neila Younga a Velvet Underground. Z Našrot je tu rázem kapela na pomezí folku, akustického rocku a blues, ale nevytratily se ani vlivy world music. Nejde jen o tišeji přehrané „nářezy“, ale na povrch se tu doslova derou emoce, melodie a písničkový potenciál.
Kdo o tom někdy pochyboval, může se při těchto verzích sám přesvědčit, že frontman Hraboš je na poli tuzemského tvrdého rocku jedním z nejlepších zpěváků. A nejen když sáhne k češtině – jako v Blues levnýho baru – mohl by se s klidem postavit na společné pódium s Mišíkem či Prokopem.
Zápory jsou spíš marginální. Při studiovém mixu prý Našrot vyhodili některé dlouhé proslovy, mohli v tom být ale ještě důslednější. Ve studiu a bez publika by kapela jen těžko dosáhla podobně pohodové atmosféry. Na několika místech je patrné, že akustická verze vedle energického originálu zůstává jen kuriozitou. A dojde i (třeba v kouscích Káňata nebo Hej, chlapče) k pokoušení trpělivosti posluchače nemalou porcí sentimentu.
Hraboš se nikdy netajil tím, že více než metalcoroví zběsilci ho ovlivňují staří rockeři v čele s The Who. Kdo se tomu divil, má v téhle kolekci pádnou odpověď. A těžko si i představit lepší pozvánku na další podobně pojaté koncerty.
Hodnocení 3.5 (z pěti možných)