Petr "Hraboš" Hrabalik: Dostihlo nás takové podivné retro (rozhovor pro Havlíčkobrodský deník.cz, únor 2013)

(po úpravě nesprávného přepisu)

Havlíčkův Brod: Minulý pátek zahájila kapela Našrot v Havlíčkově Brodě v Klubu Oko letošní turné, kterým oslaví jubilejních pětadvacet let své existence. Kytarista Petr „Hraboš" Hrabalik, rodák z Havlíčkova Brodu, prosbu o rozhovor neodmítl.

Dvacet pět let skupiny. Jaké byly začátky?
Začátky byly docela zajímavý, protože tady na Havlíčkobrodsku byly většinou takový ty kapely, který hrávaly po  zábavách. A my prošli  těmi undergroundovými skupinami jako Křečový žíly, Gumovej knedlík a byli jsme vlastně takovými pohrobky těchto kapel - ta první sestava Našrotu. Takže jsme založili trio, no a  já v tu dobu přemýšlel, že by u nás mohl hrát někdo lepší na kytaru než jsem já, protože já na kytaru moc hrát neumím. Ale připadalo mi takový divný  přijít prostě za nějakými zábavovými matadory a říct jim, ať jdou hrát s náma. Že se chystá koncert, ale že za něj nedostanou žádný peníze  a že možná na ten koncert přijede i policie! To by nás každej poslal do p….  Takže jsme to hráli ve třech. A hráli jsme hlavně na těch podzemních akcích. Neměli jsme tehdy žádný přehrávky, papíry na hraní – na to jsme kašlali. Hráli jsme prostě po těch podzemních akcích tak, jak jsme byli zvyklí. 

 Jak se měnila sestava kapely?
Žvatla byl náš první manažer po roce devadesát, když už jsme mohli hrát bez jakýchkoliv problémů a sestava se za těch pětadvacet let v podstatě změnila jen jednou. Začínali jsme ve třech, na basu hrál Martha, Jouza  na bicí a já jsem zpíval a hrál na kytaru. Ve  dvaadevadesátým roce  přišel Ceemek - to  jako asi stokrát lepší kytarista než jsem já - a od tý doby hrajeme ve stejný sestavě. Samozřejmě jsme měli časem i nějaký hosty. Dréza hrál na darbuku a před dvěma lety s námi na koncertech unplugged začal hrát i Ludra Novák na ságo a na housle. Takže ta sestava je pořád stejná, ale občas s námi hrají zajímaví hosté.

 Vyvíjela se nějak vaše muzika?
Samozřejmě. My jsme začínali v podstatě s ultrarychlým hardcore. Ale po roce devadesát, kdy k nám  začala proudit taková ta vlna crossoveru, tak ta se nám taky dost zalíbila. Vůbec - první polovina devadesátých let, co se týče muziky ve světě, byla skvělá, byly to úžasný věci a člověk to samozřejmě „načmuchá" a nasákne tím. A tak jsme tyto vlivy do tý naší muziky začali přejímat. Pak přišly další vlivy, třeba  funku, orientální hudby - takže to všechno se nějakým způsobem otisklo do tvorby Našrotu. Ale pořád jsme zůstávali stejní. Našrot byl těmi vlivy jen takový „ocáknutý".

 Byly také doby, kdy to vypadalo, že kapela skončí?
No, hned na začátku, protože životnost  undergroundových kapel na konci osmdesátých let byla velice krátká. Vždycky prostě chvíli hrály, ale vydržely rok, dva. Takže my jsme ani nepočítali, že nám to vydrží tak dlouho. Taky jsme se během prvních dvou let naší existence dvakrát rozpadli, ale pak se to zase dalo nějakým způsobem dohromady.

 Jak často hrajete, na čem momentálně pracujete?
Máme koncerty k těm pětadvaceti letům, tento v Havlíčkově Brodě je první. Během února, března a dubna budou  následovat další, namátkou v Brně, Praze, Novém Bydžově, Znojmě, Břeclavi a jinde.  No a vypadá to, že vyjde taková rarita, protože my jsme se teď ocitli v takovém jako retru.  Když jsme v roce 2008 slavili dvacet let, tak později vyšla knížka Radka Diestlera Totálně Našrot, kde bylo vložený DVD z koncertu a vložený cédéčko unplugged. Pak jsem já vydal svoji desku retro-skladeb z osmdesátých let, no  a teď  – a to bude ta rarita – Papagáj, což je takové punkové vydavatelství, chystá na vinylu vydat náš první demáč z roku 1989. Takže my se v posledních pěti letech pohybujeme v takovým podivným retru, které nás dostihlo.

© 2021 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.