Na rozpraskané klouby a stará kolena zjišťuji, že „underground už není, co bejval“. Doslova a do písmene. Již někdy v polovině prosince se střetávám tváří v tvář se členy kapely Našrot v brněnských ulicích, aniž by o tom pánové „od nich Vysočiny“ vůbec věděli, neboť jsou v 2D formě, tj. pouze na plakátech. Oproti hraní v brněnském Metru mohu dešifrovat, že soubor kdys vyhledávaný existencemi bez budoucnosti (či s budoucností více či méně pochybnou) chce snad atakovat komerčně úspěšnější hudební „esa“. V roce 14. čelí jihomoravská metropole našroťáckému blitzkriegu. Jsem zvědav, kolik lidí se do Mersey, kde má kdysské havlbrodské hlukové kvarteto vystoupit, nakonec dostaví.
Davová choroba, jež se šíří zemí jako vlna tsunami, duní a hlučí již přes 25 let a nese pojmenování Našrot, se opětovně dostala do metropole jižní Moravy. Jelikož se tentokráte jedná o hraní klubové a „jediným“ inzerovaným hostem je nějaký DJ Liquid A, vypadá to nadějně „velice velmi“. Přípravný předbigbítový kemp probíhá v útulné vinárničce s příznačným označením Útulno. Sedí se zde více než příjemně, proto jsem na rozpacích co odpovědět, když jeden ze spolusedících, potencionální člen auditoria, klepe si na hodinky, jestli už jdeme. Je pravda, že Našrot přijíždí za vínem či Zvratkou docela často, přesto nebudeme osud pokoušet a odlepujeme řitě od seslí a lávek. Míříme k Mersey.
Před klubem se loučíme s kolegou, jenž má noční povinnosti server sittera, když tu z otevřených dveří Mersey vycházejí dva týpci. „A kurva, tak jsme prosrali Našrot,“ bleskne mi hlavou. Raději se ubezpečuji, kolik válů stihli raubíři odehrát. Naštěstí jsme ubezpečování, že právě začali. Jdeme vnú.
Vcházíme do útrob zrovna při slovech „Going to Shamballah". Kuna, to jsme se ztratili, nebo zašli... Vypadá to, že dnešní set bude opřen hlavně o hc písně prošpikované ethnem, neboť další „Snowing in the desert" následuje. Publikum je zhruba podobně početné jako při bezproudovém hraní na Sedmém schodě, možná o něco početnější. Našrot sází do davu jednu pecku za druhou, pro pamětníky je odehrán „Bastard" (ale ten se hraje furt) a výlet do historie pokračuje výčtem důvodů, proč běloši nemohou úspěšně rapovat. Na „Lies" a „Brain Investigatora" ovšem nedochází. Nevadí. V hlavě se snažím vybavit 21 důvodů, proč poslouchat Našrot. Byl by výčet delší či nikoliv? Přemýšlím (bezúspěšně), zda-li se písní „Only pain" Hraboš vyjadřuje jen a pouze k rokům, jež neúprosně přibývají, a informuje posluchače o chřadnoucích lidských schránách, na nichž se podepsala „přirozená oxidace". Kromě arabských rytmů snaží se lídr hc bandy upozornit na přiostřující se rasistickou situaci šlágrem „I want to take you away from here". A to už si opravdu začínám podupávat do vyluzovaného hluku. Hluková stěna, která v lokále tento večer vládne, je opravdu výživná. Plzeň se sice neopakuje, ale zařvat si společně s Hrabošem – Going to Shamballah a jiné texty – se dá. Hypnotický „sebevražedný R´n´R večírek" skorem uzavírá hobbitovsko-hipísácká „War or Peace&Love".
Po gigu by měla následovat nějaká performance dívčích těl, pseudoumělecké uskupení GengBeng, a bavím se podruhé: kikina, která je uvádí slovy „Uvidíte, co jste dosud neviděli“, úspěch má nevalný. Publikum, světe div se, se na nějaké buchty mohlo vysrat a skandováním „Našrot, Našrot, na šrot(?)" vyžádalo si opětovné nastoupeni hlukového tělesa na parket. Sázka na úchyláky, jež navštíví gig, nevyšla, neboť 75 % lidu šlo po skončení gigu do pryč.