NAŠROT : Akustický živák vznikl náhodou (rozhovor pro i-report, červenec 2015)

Havlíčkobrodský soubor NAŠROT byl vždy zárukou tvrdého rocku na pomezí hardcore a crossoveru. Kapela nyní vydala nové dvojalbum „Flashbacks – Live Unplugged“, a jak již z názvu vyplývá, jedná se o záznam poloakustického koncertu. Zeptali jsme se zpěváka a skladatele Našrotu Petra „Hraboše“ Hrabalika proč byla zvolena právě tato, pro skupinu neobvyklá forma živé nahrávky.

Skupinu Našrot si většina posluchačů ihned zařadí do škatulky drsného rocku. Co vás vedlo k tomu, že vydáváte koncert unplugged?

Zhruba od roku 2010 hrajeme za sezonu kromě těch elektrickejch rachotů vždy tak tři, čtyři koncerty unplugged. Protože jich je málo, musím přiznat, že se na ně nijak zvlášť nepřipravujeme, v podstatě se vždycky sejdeme před vystoupením, uděláme jednu „rozpomínací“ zkoušku a hned se jde na věc. Stejně tomu tak bylo i v případě koncertu v havlíčkobrodském klubu Oko v prosinci 2014. Byla to prostě běžná záležitost, nějaký koncertní album v ten moment nikomu z nás nepřišlo vůbec na mysl.

Ovšem najednou tu je, a navíc double-CD…

Jak říkám, je to náhoda, ta deska vznikla vlastně jakoby mimoděk. Před vystoupením se nás zvukař Ondřej „Houska“ Med zeptal, jestli bysme nechtěli ten koncert nahrát do stop. My jsme v přístupu k těmto věcem vcelku laxní, takže jsme mu odpověděli, že si může dělat, co chce. Po koncertě, z kterýho jsme měli docela dobrej pocit, jsme rychle prchli na bar oddávat se tradičním radovánkám. Už jsme byli lehce připiti, když za námi přišel Houska, jestli si to tedy nechceme poslechnout. Všichni z kapely okamžitě ukázali na mě, tak jsem trpce vzdychl, a šel s ním na sál. Kousek mi pustil, já jsem asi po dvou minutách řekl „jó, dobrý,“ a rychle pospíchal zpátky na bar. A na celou věc pochopitelně zapomněl.

Co bylo dál?

Asi po dvou měsících mi Houska zavolal, že má u sebe pořád tu nahrávku z koncertu, jestli s tím teda budeme něco dělat. V ten okamžik jsem vůbec nevěděl, o čem mluví. Pak mi to sepnulo a řekl jsem mu, že si to tedy od něj stáhnu. Vzal jsem harddisk, on mi to tam nasypal, já dorazil domů, harddisk jsem hodil někam na pracovní stůl a zapomněl jsem na něj. Asi po čtrnácti dnech jsem něco potřeboval od Andyho Andrleho, zvukovýho mistra, kterej se nám v posledních letech staral o produkci našich nahrávek, a při té příležitosti narazil i na zapomenutý harddisk s tím koncertem. Jemu ve studiu zrovna odpadla nějaká kapela, tak jsem tam nahrávku vzal a začali jsme ji zkusmo míchat. A zjistili jsme, že vůbec není špatná.

Teď už se to zdá být jasné – pustili jste se do míchání a deska byla na světě.

Vůbec ne. Pracovní mix jsem poslal členům kapely a čekal na jejich vyjádření. My jsme ten měsíc odehráli jen jeden koncert, protože bubeník měl nějaký zdravotní potíže, takže jsme se skoro vůbec neviděli. A co oči nevidí, to hlava nebere - když jsem se jich po nějaký době dotazoval, co na nahrávku říkaj, nevěděli, co odpovědět, protože nikdo z nich si ji samozřejmě nepustil. Po mém urgování nakonec kývli, jako, že to docela jde. Navíc do mě celou dobu hučel náš manažer Cecek, že by bylo potřeba zase něco vydat – tam už to začalo směřovat k tomu, že asi vznikne živý album.

Dnes se koncertní alba různě studiově upravují, u některých dokonce většina materiálu ve studiu vznikne, „živé“ je jen tleskající a pískající publikum. Dělali jste nějaké úpravy?

K určitým drobným zásahům došlo, ale bylo jich jen minimálně. Po adamsovsku řečeno, na albu je „ne zcela, ale téměř“ kompletně to, co se tehdy v Oku natočilo. Tedy kromě mých některých dlouhých a občas debilních uvádění jednotlivých songů, které jsme museli osekat. Jo, a jednu písničku jsme vlastně vyhodili celou…

Na koncertech většinou kapela hraje to, co publikum dobře zná a na co může reagovat. Přesto - jsou na albu nějaké novinky?

Písnička Zmizíme ze světa nebyla nahraná nikde na žádné řadovce Našrotu, stejně jako Blues levnýho baru – to ale máme umístěné na stránkách jako demo. Jinak to jsou časem prověřený fláky, jako třeba Going To Shamballah, Snowing In The Desert, Flashbacks nebo Night In Lhasa včetně tří songů z mýho autorskýho alba „Songy z bědných časů“.

Dívala jsem se do bookletu a připadá mi, že obrázková příloha z vystoupení je sestavena z fotek z mobilů…

To je další důkaz toho, že jsme prostě nepočítali s tím, že z toho koncertu vznikne nějaká nahrávka, natož, že se vydá na desce. Jinak bysme oslovili nějakého profi fotografa. Takhle jsme museli být vděčni za to, že naši přiopilí přátelé natřískali pár fotek pomocí mobilů.

Chystáte nějaké unplugged koncerty, na kterých budete dvojalbum propagovat?

Ano, v podstatě celý léto budeme hrát unplugged sety. Na underground festivalu Magorovo Vydří u Skaláka v Meziříčku u Želetavy (sobota 4. 7. od 15:00) bude deska slavnostně polita pivem, další nejbližší samostatný koncert proběhne v Havlíčkově Brodě (11. 7.), ve druhé půlce prázdnin budeme hrát snad na Trutnovském festivalu, v Libici nad Doubravou atd. Pak už budeme zase hlavně rachotit.  

© 2018 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.